Není to tak dlouho, co jsem zde nadšeně rozplýval, kterak se zjevila příležitosti startovat na Mistrovství ČR v lyžařském orientačním běhu a teď je tu další... Ne že by se na Mistrovství ČR v LOBu nemohl přihlásit kdokoliv, nicméně jsem se šťastně neocitl v kategorii P (příchozí), kam patřím, ale opět v H21, kde startují ti nejlepší. Jo a podle toho to také dopadlo, resp. nedopadlo. :-) No dobře, vůbec není důležité jak jsou ostatní dobří, ale spíše to jak já nejsem dobrý...
Tak jdeme na to, Nová Ves u Rýmařova o víkendu 2-3.3.2019 hostila několik závodů lyžařského orientačního běhu, štafety, ČP a také MČR na klasické trati. V kategorii H21 (MČR) na nás čekala trať délky 17,2km (vzdušnou čarou) a 22 kontrol. Běželo se podle mapy Sutě v měřítku 1:15 000, ekv. 5m, formát A4. Teploty začínaly dopoledne okolo -1°C a odpoledne měly za úkol vyšplhat se na +2°C, což se také všechno stalo.
Vzhůru na start, ještě poslední lesní čůrání, trocha vody na pití a rychle do startovního koridoru. Při pohledu na trať před sebou jsem si nemohl nepoložit otázku: "Co tady dělám" a nebo přinejmenším: "Co tady dělám bez kolečkových lyžích?" Abyste tomu rozuměli, dle rozpisu bylo 1% tratí v režimu "vyšlapáno lyžaři", takové jsem nejspíš během závodu ani neviděl (pod vrstvou jehličí). 34% tratí bylo projeto skútry, tady by se dalo říct, že zapadané jehličím bylo téměř vše s výjimkou míst, kde to závodníci z kopců vyplužili popř. v místech s nízkými stromky jehličí výjimečně chybělo. To ovšem nic nemění na skutečnosti, že stopa hypotetické šíře do 120cm skutečně nestačí na skate na mých 191cm dlouhých běžkách a bylo by nošením jehličí do lesa, kdybych zmiňoval, že se hole do sněhu bořily klidně i půl metru, takže soupaž se na tom příliš jet nedala. Zdálo by se, že záchranu poskytovalo 65% tratí upravených rolbou, jenže ani v tomto případě bych dopředu nejásal. Možná, že třetina z nich byla ve stavu příjemně sjízdném, druhá třetina byla pokryta jehličím a bordelem a ta poslední třetina postrádala sníh ve velkém, takže ještě během závodu ho organizátoři nahazovali lopatami, tak aby vznikly aspoň úzké průjezdné chodníky... Výsledek? S klidem závod přejmenujme na MČR v hoblování skluznic na jehličí, větvích, hlíně a kamenech. BTW organizátoři klidně mohli změnit doporučení, abychom si vzali dvojkové lyže na kameňačky...
První kontrola byla tou nejvzdálenější a já hned na startu udělal chybu v odhadu postupu, takže místo, 4,4km s převýšením 113m jsem si vybral 6km s převýšením 164m s několika sty metry nejetelených úseků, kde mnozí běžky nosili v rukách a nakonec ledovou střechou na jehličí, kde jsem lezl stromečkem rychlostí želvy... Přitom se mi jelo dobře, když si odmyslím jehličí, chybějící sníh a vše další, co měnilo jízdu na běžkách na nehoráznou truhlářskou činnost. Vlastně jsem si říkal jak mi to krásně jede a jak je skvělé, že mě nikdo zezadu nedojíždí... Bodejť by také jo, když všichni jeli cestou podstatně kratší s převýšením o 50m menším a navíc v celé délce aspoň nějak jetelnou... Takže ve výsledku ani slušný jehličný průměr 14,8km/h mi na první kontrole nepřinesl více než 9min ztráty na nejrychlejšího :-) Na druhou stranu už během prvních kilometrů jsem viděl neviděné. Ať už jde o zapadané lesy jehličím, běh na běžkách s běžkami v rukách, sjíždění ledového jehličím pokrytého kopce s běžkami v rukách po zadku... Zkrátka orienťáci si nějak poradí v jakékoliv situaci.
Druhá kontrola byla dosažitelná de facto jedinou cestou, z právě zmiňovaného kopce, kterým jsem se poměrně neohroženě pustil na běžkách dolů, zatímco ještě nahoře jsem se trochu posmíval závodníkovi, který to jel po zadku, tak o chvíli později jsem přemýšlel jak si zachránit svůj život. Pomohlo odbočení do hnědého lesa, ano nejel jsem vůbec po sněhu, ale větve a jehličí mě brzdily natolik, že jsem nemusel potupně sundat lyže... Well done!
Třetí až šestá kontrola za zmínku nestojí. Zajímavá je sedmá, která mě být naprostou pohodičkou, jenže jsem se zkrátka ztratil a to takovým způsobem, že jsem objel půlku lesa za vydatného nadávání, abych se dostal na trať, kde jsem měl jistotu, že vím, kde jsem... Výsledek, téměř 12min ztráty na nejrychlejšího na této kontrole... Au!
Osmička? Tu bych si zasloužil vymlátit z úst. Zub moudrosti? Nefunguje. Jinak stěží pochopit, proč jsem po 12min bloudění na 7 opustil tuto kontrolu tím, že jsem odbočil doprava místo doleva. A tak jsem se projel několik kilometrů po lese jen tak z plezíru... Tj. osmou kontrolu zdobí ztráta na nejrychlejšího dalších skoro 9min. Paráda!
Kontroly 9-11 opět za zmínku nestojí, což se ovšem nedá říct o kontrolách 12 a 13, kde jsem nechal dalších 6, resp. 5min. No co, zase jsem se ztratil.
Zbytek závodu proběhl de facto vcelku spořádaně. Asi bych neměl opomenout skutečnost, že jsem přeci jenom vyměkl a místo 1,6km po tragickém povrchu to vzal 300m skútrovou zkratkou po spádnici. Bohužel už první desítky metrů mi ukázaly, že tohle bez zlomenin nedám. Stopa byla rozdupána od desítek lidí, běžky se mi bořily, nebylo kde brzdit či odšlapovat, brzdil jsem o stromečky, drsně ohýbal hole do luku a vůbec to nevypadalo na přežití. Shodil jsem lyže a kopec potupně avšak oproti jízdě na běžkách asi tak 5x rychleji seběhl a hlavně naprosto bezpečně... Když už se zmiňuji o holích, tak to se mi stalo třeba 6x či vícekrát, že jsem ji ohnul natolik, že jsem si říkal, teď to nedá, praskne, ale nepraskla... Ano vybavení dostávalo značně na frak, nicméně nejvíce to odnášelo tělo. Věčně zasekávání lyže mi rozhodilo záda tak, že ani teď, když to sepisuji nemohu seděl bez bolesti... Posledních tři kontroly se nacházely na loukách a vzhledem k tomu, že se oteplilo, jak hlásaly předpovědi, došlo k tomu nejhoršímu, sníh mě neunesl, já se brutálně bořil a v posledních kilometrech se vycukal tak, že jsem v cíli téměř nemohl stát na nohách.
Můj stav příliš neodpovídal skutečnosti, že při příjezdu do cíle mi patřilo 12. místo z 12. Že jsem na vítěze ztratil 55:37 a dojel v tragickém čase 140:05. Je pravdou, že kdybych se několikrát neztratil a na první kontrolu zvolil správný postup, mohl jsem mít ztrátu řádově 20min, čímž bych bojoval o umístění na začátku druhé desítky. Takhle jsem si odvezl 27. místo z 39. závodníků. Asi to bude můj nejlepší výsledek na MČR, nicméně nic s čím by se dalo chlubit. Velkou škodou tak zůstává, že se nehodnotí ujeté kilometry, možná bych v tomto ohledu zářil. Na 17km trati jsem totiž najezdil skoro 32km... Jen nevím, zda je to k pláči či k smíchu...
Po závodě jsem se opět potkal s Patrem Marečkem a Leopoldem Kolářem (spolubydlícímu z Jizerské 50), je fajn, když své neúspěchy můžete hned rozebrat s takovými orientačními borci! No krásné to bylo a hlavně nezapomenutelné. Zkrátka zážitky nemusí být pozitivní, důležité je, když jsou silné...
Zajímavé odkazy:
