Via ferrata Hirschwandsteig a H.-W.-Steig
Když pomineme tankování paliva a nákup potravin, lze označit naši cestu z Brna do Rakouska za plynulou a bezproblémovou. Auto jsme zanechali na bezplatném parkovišti :-) ležícím naproti vesnici Wösendorf in der Wachau (přes řeku) a vyrazili vzhůru. Takhle nějak vypadá odpočinkový víkend, z 230mnm do 671mnm... Co vám budu povídat, příjemná houbařská procházka listnatými lesy v příkrých svazích nad Dunajem.
Prvním dílčím cílem se stala rozhledna Seekopfturm na stejnojmenném vrcholu. A nemohl jsem si stěžovat, rozhledy tu byly, byť kvůli rozptylovým podmínkám nebylo zrovna mnoho vidět.
Jo, ale pozor, nemáte-li žaludek na ztrouchnivělé rozpadající se rozhledny, kterým chybí nejeden dřevěný konstrukční prvek, které nemůže zachránit nejeden zánovní kovový žebřík, raději se o ni nepokoušejte.
Na stranu druhou, nemáte-li rádi běžné značené cesty, můžete již od parkoviště stoupat mezi šutry a skalami cestou delší zato horší, hledejte Stoasteig. Jo a nezapomínejte se kochat podzimními lesy plnými nejen listí, ale i hub. Z rozhledny naše kroky směřovaly ve stopách Welterbesteig Wachau Etape 11 s tím, že zhruba po 600m došlo na dezertérství s cílem zdolat skalnatý vrchol Hirshwand. Seskupení balvanů čnící nad okolní lesní porost vám nabídne nejen pohledný pohled na údolí Dunaje, ale i na strany druhé a jiné.
To samo by za to stálo, jenže ono je to okořeněno dvěma via ferratami, Hirschwandsteig a H.-W.-Steig. Obtížnosti A/B a B/C (to nejtěžší, co jsme na tomto výletu lezli) mluví asi samo za sebe. Nicméně vypadá to jako VF a je to VF... Že je malinkatá, to jí na kráse neubírá. Navíc je třeba vzít v potaz, že tohle se nechodí s VF výbavou (kterou jsem samozřejmě táhl v batohu jak pro Janičku, tak pro sebe). Ne že bych se do ní nebyl ochoten nastrojit, ale nehodlal jsem si vzít na svědomí životy rakouských sedmdesátníků, kteří by spadli ze skály smíchy, kdybychom si vzali helmy a ferraťáky... Tak či onak, děti bych na B/C bez výbavy nepustil, zase tak lehké natož bezpečné to není. Na stranu druhou výstup na Drátník je stále asi tak čtyřikrát těžší a nebezpečnější stejně tak. A co bylo dál?
Oběd na skále s výhledy a otravný sestup plný hub. Radost mi přinesla až cyklostezka podél Dunaje, která je zhusta osázena ořešáky vlašskými (královskými), což vzhledem k rakouskému nesběru činilo náš návrat k autu po břehu snad vždy větrného okolí Dunaje mnohem veselejším.
Zřícenina hradu Aggstein
Po (ne)ferratách zbyla ještě trocha času, abychom se posunuli autem asi o deset kilometrů na jih a pokusili se ještě před setměním vylézt kousek do kopce ke zřícenině hradu Aggstein.
Podle mapy jsme tentokráte lezli jen z 210mnm do 490mnm po cestě kratší zato prudší. Chvíli jsme stoupali po silnici (ano, k hradu se můžete dostat autem) a až posléze jsme odbočili na turistickou (snad původní středověkou prašnou kamenitou a navíc více než příkrou) cestu. Nutno poznamenat, že houby nás provázely stejně jako před chvílí, zvláště u těch bedlí mě to mrzelo (taková škoda je tam nechat).
Hrad vám nabídne poměrně slušné rozhledy a asi i on sám může být zajímavý, což jsme ovšem na vlastní kůži nevyzkoušeli. A hurá dolů listnatými lesy, parkoviště a ořešáky okolo něj přeci čekají.
Hotel Restaurant Schlossgasthof Artstetten
Stejné ubytování jako loni? Překvapivě ano. Ono to vlastně není tak překvapivé, jakmile jednou okusíte jejich opulentní snídaně ve více než příjemném prostředí nádherné restaurace, tak nelze jinak. Jedinou skvrnou na jinak bezchybném pobytu byla nepřítomnost bábovky a závinů na zmiňované snídani, no a také možná cena, která byla oproti loňsku dvojnásobná. Přesto vám ubytování s klidem doporučíme, třeba už jen kvůli zámku Artstetten.
Via ferrata Vettersteig
Maigen Mühle a malé plochy zaježděné trávy okolo mostu poblíž mlýnu se staly východištěm pro naše další ranní dobrodružství. Turistická stezka Kremstalweg vás nejprve vede podél potoku Kleine Krems, abyste po pravici minuli hrad Hartenstein.
Co byste minout neměli je ovšem lávka přes řeku pod hrad, kde můžete obdivovat jeskyně, Gudenushöhle (ve skutečnosti trochu nuda, ale každý zdolaný metr země se počítá).
Po kilometru chůze se odpojte od cesty údolím po modré nepříliš značené stezce do svahu, měla by nést název neuer Vettersteig a to je již, v nadpise, zmíněná via ferrata. Ve skutečnosti jen hodně prudký kopec, stezka ztracená pod listím a my s ní. Sem tam naleznete u skály ocelové lano, bez něhož by to šlo vážně špatně a sem tam by šlo bez statiky či železa o podnik horolezecký až nebezpečný.
Po cestě je možno zastavit se na několika vyhlídkách popř. koukat do jeskynních temnot, špatné nejsou Schusterlucke a Teufelskirche, ke kterým se musíte dostat pomocí klasických ferratových žebříků a dalších propriet.
Nicméně jeskyní tu není nejméně, spíše několik desítek, takže na své si snad přijde každý. Jen se prosím nezapomeňte podívat na jeden slepý konec žluté turistické, té kde uvidíte na mapě Teufelsrast, asi tu nejlepší vyhlídku.
Kdyby nezačalo pršet a kdyby nebyla taková zima, zakotvili bychom na luxusně umístěné lavičce a poobědvali bychom. A co na tom, že jsme se pořád sotva hýbali díky parádnímu hodinovému hodování AKA snídaně. Pozornému čtenáři jistě neuniklo, že jsem bez zmínky přeskočil z modré na žlutou turistickou, nemějte obavy, ono to ani jinak nejde, kousek za Schusterlucke na modrou navazuje žlutá, po které se právě motáme. No a pak překvapivě zpět na modrou a mezi kouzelnými skalami a jeskyněmi návrat k řece a autu.
Via ferrata Vogelbergsteig
Slavná (tak aspoň přijde právě mně) via ferrata nad neméně slavným Dürnsteinem nám neodolala již loni, a proto jsem se znovu odvážili projít se po poměrně široké pěšině nad strmým svahem zajištěné horizontálním ocelovým lanem. I "A" je snad příliš nadhodnocené. Vážně nejde o ferratu v pravém slova smyslu. Na druhou stranu jde asi tak z 80% o naprosto úchvatnou procházku v dubovém lese mezi skalami s výhledem na jiné skály, Dunaj, zříceninu hradu, samo město Dürnstein apod. Zkrátka nás loňské okouzlení dovedlo zpět na místo činu, tedy se dvěma malými rozdíly. Jednak jsem si to dali v protisměru, což vždy (asi spíše téměř vždy) přináší kouzlo neviděného. Druhak jsme se nesnažili jako loni nalézt v Dürnsteinu bezplatné parkoviště, protože takové zkrátka neexistuje a raději jsme vyrazili z druhé strany. Tj. zcela v klidu jsem zanechali vůz na fotbalovém hřišti ve vísce Scheibenhof a vědomi si nepodstatného navýšení délky procházky vyrazili vstříc (ne)známému okruhu. Toto řešení se záhy ukázalo býti výhodné i z pohledu logiky věci, nejprve jsem sešli z kopců dolů k Dunaji (sestup je pro mě většinou nepříjemnější) a až potom lezli do kopce (což mi naopak nečinní takové problémy). Přestože ani tentokráte nám počasí zvlášť nepřálo, vychytali jsem chvíli, kdy mezi mraky začalo vystrkovat zlaté rohy slunce, čím stvořilo parádní atmosféru. Výsledek? Očekávaný luxus! A co mně dělá velkou radost? Krom obligátní červené a zelené je možné zvolit modrou a žlutou, tj. i při další návštěvě se můžeme podívat na staro-nová místa.
Závěr
Brnu blízká rakouská místa, která si nežádají o velké oběti, netřeba dálničních známek, benzínu pouze na 150km a k tomu 2,5h času na jednu cestu. Když trochu pohledáte, ani za ubytování v hotelu se snídaní netřeba utratit více než 1200Kč za dva. Superlativy jsem vám již vykreslil v pestrých podzimních barvách, takže se pro jednou nebudu opakovat. Že by za rok na viděnou?
Seznam via ferrat:
- Hirschwandsteig, https://www.bergsteigen.com/touren/klettersteig/hirschwandsteig/
- H.-W.-Steig, https://www.bergsteigen.com/touren/klettersteig/katrin-klettersteig/
- Vettersteig, https://klettersteig.de/klettersteig/vettersteig/285
- Vogelbergsteig, https://www.bergsteigen.com/touren/klettersteig/vogelbergsteig/
Délka pěších výletů:
- celkem, 30km
- Via ferrata Hirschwandsteig a H.-W.-Steig, 10km
- Zřícenina hradu Aggstein, 5km
- Via ferrata Vettersteig, 7km
- Via ferrata Vogelbergsteig, 8km
Mapy pěších výletů:
Co to stálo:
- celkem, 2800Kč
- cesta (425km, 6,5l/100km, 31,90Kč/l), 880Kč
- ubytování, 2000Kč
