Kvůli tomu v nedělních 7:00 začala další pánská knedlíková jízda. Kuba, Aleš, Marek a já jsme vyrazili na Dolní Moravu, jedno z nejbližších "vyšších" míst, kde se dalo lyžovat. Člověk by dokonce nabyl přesvědčení, že luxusně, soudě dle FB zpráv rolbaře o nachystaných tratích na víkend. Ale to zase předbíhám (asi to mám v krvi). Cesta nestojí za příliš zmínek, snad jen, že silnice nebyly až zas tak holé a že jsme sem tam jeli trošku bokem, doteď nevím, zda ESP svého auta nenávidět, nebo obdivovat za to, že je s ním občas trochu zábavy ;-) Závěrečný úsek z Horní Lipky na parkoviště Pod Klepáčem lze označit za test zdatnosti automobilu i řidiče. Na dostatečnou to snad stačilo, mety parkoviště jsme dosáhli, ale je pravdou, že silnice využívaná dětmi pro bobování byla vskutku výživná, neupravená a zachumelená. BTW to zachumelená platilo bohužel i o těch luxusně upravovaných tratích. Zbojnický okruh nominální délky 11km pro nás znamenal zhruba 5km ve stopě vyšláplé od lidí na pozůstatcích strojové úpravy schované zhruba pod 10cm peřinou, pak zdolání skoro kilometrového převýšení a rozhodnutí kam dál bez stop... Varianta výstupu na Kralický Sněžník bez stopy a se špatně namazanými běžkami (vážně mě lyže do kopce příliš nedržely) jsem rychle zavrhl. No a ani varianta kilometrového sjezdu úvozem, kde by to vážně bylo o uhnání si smrtelného úrazu neprošla a tak zbyla varianta č. 3. Dokončit Zbojnický okruh bez ohledu na absenci stopy a bez ohledu na nadbytečnost hlubokých lidských stop v místech, kde přede dvěma dny šla nalézt běžecká stopa. Po chvíli Kubova buldozerování jsem se dostal do čela a s vědomím odpovědnosti za zdraví skupiny se jal mixovat stopy jakožto rolbič já sám. Nestoupavý charakter mých prkýnek stál příkře v rozporu s jejich sjezdovými schopnostmi, kterých nabyly po aplikaci skluzných vosků aplikovaných předešlého dne... Aneb není nad to vyzkoušet si stopo-tvorbu na vlastní kůži či skluznici. Vzhledem ke skutečnosti, že nás čekalo klesání 250m na 7,5km trati, šlo o celkem příjemné cvičení. BTW jinak díky máze to bylo peklo, takže došlo na první trénink soupaže v sezóně... Ne překvapivě po návratu na parkoviště nikdo nic neměl proti myšlence opustit Dolní Moravu a posunout se na původně vyhlédnutý Paprsek.
Krom sjezdu z parkoviště na Horní Moravu nestála cesta opět za řeč (ten traktor, co nám nedal přednost a málem nás svojí radlicí smetl, se však nepočítá)... BTW suchou nohou (pneumatikou) dojet až do Velkého Vrbna, to jsem ještě nezažil. Parkoviště pod sjezdovkou, která ještě nebyla v provozu, zelo prázdnotou, takže jsme vybalili lyže a vyrazili vzhůru. Aleš to vzal s lyžemi v rukou a překvapivě byl na Paprsku rychleji než my stromečkem, stromečkovým poklusem. To mě podrž. A další šok! Jestliže jsem čekal prázdné stopy a prázdný Paprsek, soudě dle absence aut pod sjezdovkou, nemohlo mě nepřekvapit množství běžek ve stojanech před chatou a plná restaurace lidi, že si nebylo kam sednout. Důvodem překvapení nebylo nic než nedovtípení, že se dá dojet přímo k chatě Paprsek autem a to mě podrž, cesta by byla delší jen o pouhé 4km/10min... Ach jo! Ale co už. Tradice nečekají, tradice se tvoří, takže jsem si objednal bájné borůvkové knedlíky za 90Kč a narval jsem to do sebe. Dobré byly, možná nejlepší v této sezóně (pominu-li ty domácí), ale že bych se kvůli nim (tedy jako po nich) utloukl, tak to asi ne. No a po obědě nastal čas skutečného lyžování, rozhodnutí padlo na Velký Schengen. Nádhera, co vám budu povídat, luxusní stopy (i přes obrovský počet lidí na lyžích), více než dostatečné množství sněhu a nakonec mi nevadila ani zakaboněná obloha, ze které tu a tam padalo něco mezi sněhem a ledovými krupkami. Bohužel moje máza, jak už jsem zmiňoval, měla daleko k té ideální, takže jsem buď píchal soupaž a nebo držel střídák na rukách. To mělo za následek jenom toliko, že mi odešly ruce a vedení se chopil Kuba s Markem, kteří mi ujeli. A tak jsem poprosil Aleše o výměnu běžek, abych si vyzkoušel pořádné Fischerky a nestačil se divit, jak krásně lehké lyže jezdí a jak jsou měkké i pro mě a hlavně jak moc mu nejedou vpřed. To moje závodní speciály ze Sportenu možná ze začátku 90. let využily svůj potenciál z tohoto úhlu pohledu lépe aneb parafínování v předvečer startu se zadařilo, když už nevyšla máza stoupacími vosky. Nakonec došlo i na výměnu běžek s Kubou. Tady se neměnila značka, byly to Bohemky za Bohemky... No a musím říct, že mu také nejely, ale na druhou stranu luxusně trefil mázu, takže jsem konečně nechal odpočinout ruce a dal pokouřit nohám. Tu jsem po několikáté ověřil jak moc důležitá je předozadní pozice těžiště ve sjezdu. Kubovi krátké měkké běžky se přeci jenom rozjely, když jsem přesunul těžiště za paty a cítil tlak prstů ve špičce lyžáků, které měli tendenci nadzvedat lyže v jejich těžišti... Pěkné. Nakonec jsem se vrátil ke svým prkénkům a dopíchal soupaž až na Paprsek. Krom toho jsem si na kolečku užil těch několika málo sjezdů, zkrátka paráda, jen škoda, že mi tak brzo došlo a že mi kluci dávali na prdel. Dokonce nemám ani výmluv, že bych byl oslaben nějakou předchozí činností, Marek měl v nohách to co já... A nakonec to nejlepší, sjezd po sjezdovce z Paprsku k autu. Nekoná se! Po několikaleté známosti místních tratí jsme až v neděli zjistili, že se na parkoviště u sjezdovky dá dojet po značené a upravované stopě! Ty jo! Ukázala se nám nová perspektiva místního lyžování. Hustej sešup 200m na ani ne 3km, kdy se chvíli valí lesem, chvíli po loukách, sem tam naprosto nepřehledná zatáčka, vcelku adrenalin. No nebrzdil jsem a zároveň doufal, že nepotkáme nikoho v protisměru, protože jsem jel dost rychle na to, abych zastavil v rozumné době. Chtělo by se mi říct, že vím kudy z Paprsku a i jak na něj, místo obvyklé sjezdovky, jenže přeci jenom pokud bych si měl vybrat stoupání 3km nebo 1,2km, tak zvlášť na skatech bych stejně raději sáhl po sjezdovce :-) Tedy nebýt skutečnosti, že už vím jak se dostat na Paprsek autem... :-)
Takže jaká, počasí nic moc, polovina stop nic moc (na Dolní Moravě) a naopak na Paprsku bomba, ve výsledku skvělá pánská jízda, následovaná dalším driftováním v autě, tj. samá dřina a adrenalin, zkrátka tak jak to má být. Na Štědrý den hory asi vynecháme, ale pak přijde tradiční dovolená, takže skol!
Dobře vy!:-)
OdpovědětVymazat