Imbolc a rok koně v Javoří

První únorový víkend jsem se s kamarády zúčastnil vítání čínského nového roku a oslavil Imbolc a to všechno na chatě v Javoří nedaleko Mohelnice. Díky psychické a výživové přípravě na nadcházející závody jsem se neúčastnil omamného hodování, za kterým lze hledat, najít a spatřit neúnavné gourmety Zuzku a Pavla. Sice je těžké slavit s plnou pusou těstovina a vloček, ale co se dá dělat, že? :-) Krásný víkend poněkud halilo do mlhy mé příjezdové uklouznutí na schodech, kdy jsem byl ještě nakonec rád, že jsem nepřišel o loket a zejména páteř, aneb takový sešup po zádech jsem ještě nezažil. No sešup, spíše jsem vyhodil kopýtka (ne "z") a dříve než jsem si cokoliv stihl uvědomit, tak jsem ležel na zemi respektive na schodech... Ale nakonec jsem se probudil k životu (ještě aby ne kurňa) a mohl se zúčastnit sobotní procházky, při které jsem zanechal soudruhy na Mírově (ne ve vězení, nýbrž v rybí nebo rybářské hospodě, kdo ví,  třeba je to jedno) a sám pokračoval velkým obloukem zpět na místo určení (vypuštění). Jo to byla moc pěkná procházka, díky sněhovému poprašku, poměrně nízké teplotě a slunci na nebi jsem si to vážně užil, trasu 17km jsem si pak prodloužil o dalších asi 6km při čekání na kamarády, kteří se trochu otměli. Cestu ukazuje mapa. O víkendu jsem se také krom konin dostal k mnoha zajímavým informacím ze zbrojařské oblasti, díky Michale, bylo to vážně dobré. Když nad tím tak přemýšlím, měl bych si jakožto pacifista ujasnit, co je tak fajn na zbraních :-) To sem ale nepatří. Zato by sem mohlo patřit povídání o cestě do a z Javoří, ale že se lidem v autě chce zvracet (zvlášť, když sedím za volantem), že jezdím pomalu, že nakupování s těmi, kteří mají již nakoupeno není lehké, že klouzání na ledě po Brně je o poznání větší zábava a že bez mapy pro orientační běh se ztratím i na Svoboďáku ví každej, tak to nenapíšu.