- v BIOSu je zapnuta HW virtualizace
- ve Windows je vypnuta SW virtualizace (jako administrátor pusťte: dism.exe /Online /Disable-Feature:Microsoft-Hyper-V)
středa 19. února 2014
Oracle VM VirtualBox a problém s instalací 64bitového systému
Před instalací 64bitového OS do Oracle VM VirtualBoxu na hostitelském PC s Windows 7 Professional 64b. si ověřte následující:
pondělí 17. února 2014
RW remount disku v RHEL/CentOS (5/6)
Občas je třeba zapisovat na diskový oddíl, který je připojen jako RO (read-only), pak je potřeba znovupřipojit oddíl jako RW (read-write) a to nejlépe následujícím příkazem:
- mount -o remount,rw /dev/sda1 /root
Automatický start služeb v RHEL/CentOS (5/6)
Nejprve si vypíšeme seznam všech dostupných služeb:
Pokud v seznamu nenalezneme službu, kterou chceme automaticky startovat po bootu, tak ji musíme přidat:
Nyní již můžeme aktivovat automatický start služby:
- chkconfig --list
Pokud v seznamu nenalezneme službu, kterou chceme automaticky startovat po bootu, tak ji musíme přidat:
- chkconfig --add <service_name>
Nyní již můžeme aktivovat automatický start služby:
- chkconfig <service_name> on
neděle 16. února 2014
Liga je liga aneb začínám obřákem
Asi se najde málokdo jenž by si nevšiml, že letošní zima je jaksi výjimečná, tedy za předpokladu, že vůbec připustíme možnost existence interpretace, že zima JE! Vyjádřeno parafrází slov klasika: "Tento způsob zimy zdá se mi poněkud nešťastným!" A v čemže mi připadá nešťastný? Mnozí asi tuší, může za to moje láska k běžeckému lyžování, která se těžko naplňuje, když chybí sníh... Jeho nedostatek mi změnil i řadu ztřeštěných závodních plánů a tak se stalo, že prvním letošním závodem, ve kterém jsem vděčně přijal roli komparzu, se stal závod žďárské ligy mistrů - obří slalom na Harusově kopci.
Ti co mě znají moc dobře ví, že sjezd na čemkoliv, co nejsou běžky s opovržlivostí sobě vlastní zcela přehlížím. Pomiňme nyní tu věc, že se jedná o pouhou obrannou reakci, aby se mi to náhodou nezalíbilo tak, jako běžky, to sem konec konců vůbec nepatří a zaměřme se na fakt, že to na sjezdovkách neumím, nevlastním je a ani nemám vhodné oblečení v němž bych se vůbec mohl pokusit o vykonávání této bohumilé činnosti. Štěstí však typicky stálo po mém boku, jo a občas na mě i promluvilo. Již nějaký rok totiž mí rodiče holdují tomuto zimnímu sportu a tak se mi dostalo příležitosti vypůjčit si vybavení právě od nich. To, že táta má lyžáky o něco větší než by měl mít, díky čemuž se do nich vejdu i já, je drobným, zato však podstatným detailem :-)
Jakže si tedy stojím na sjezdovkách - většinou spíš ležím... no ale asi takto, minulou sezónu jsem na nic vůbec nestál a tuto jsem poprvé den před závody dvakrát sjel tu naši novoměstskou mez, které se říká vznostně sjezdovka. No a abych pravdě a historii učinil za dost, tak nesmím opomenout dvě tréninkové jízdy těsně před, no vlastně už během závodů, ale to bych dost předbíhal. Tj. za poslední 2 roky jsem najezdil asi tak 2km, když to směle zaokrouhlím vzhůru :-) Sranda je, že i tuto mizernou zimní sezónu jsem na běžkách po sjezdovkách najezdil minimálně 10x tolik (nebo spíše díky ní?) :-) Toliko asi k mé vyježděnosti, která je v mém případě i přímo úměrná technice. Co se týká vybavení, tak jsem na tom nebyl zase tak špatně - průměrné carvové Elanky s radiusem okolo 12m, lacinější boty, mizerné a především neadekvátně krátké hole. Kalhoty na sjezd jsem sice vyštrachal... ale viděli jste film Sněženky a machři? Tak asi máte představu..., k tomu obyčejná zimní bunda, extralaciné mizerné zimní rukavice a na hlavě obligátní bezešvý Buff, odkazující k mé účasti na Merida Bike Vysočině léta páně raději ani nevím kolikátého.
Tátova obliba točitých disciplín mi vnukla myšlenku na rodinný start ve ZLM2014, ale ranní trénink na sjezdovce utvrdil mámu v přesvědčení, že to není nejlepší nápad a tak jsem při registraci přihlašoval pouze dvě jména, která se lišila pouze datem narození. No ano, tohle byl první velký fail, tedy když nepočítám to, že to neumím a to, že nemám odpovídající vybavení (krátké hole bolely nejvíce). Jo o čem to vůbec mluvím? Přeci o registraci - přijeli jsme na sjezdovku asi 15min po jejím začátku. No, bohužel se nedá říct nic proti ničemu! Startovní čísla 77 a 78 nás odsoudila k jízdě v totálně zdemolované trati a navíc tak pozdě, že jsem se právem mohl začít obávat o stihnutí posledního vlaku na Brno. Jo a ta čísla po sobě... jak jsem si asi představoval, že tátovi stihnu vrátit boty, lyže a hole, když v okamžiku projetí cílovou fotobuňkou měl právě startovat? Epic fail jak vyšitý, jakože občas vyšívám vcelku obstojně.
Více než hodinové čekání na start jsem si zkrátil dvěma testy mezi brankami, které mi pomohly odhalit záludnost postaveného obřáku. Nemám ani tak na mysli vyježděné koryto, no koryto, spíš to byl úvoz, ale zejména ty ledové plotny v nejprudší části svahu. Opravdu mě vcelku vyděsily. Jo a hodinové hustění našich, abych se nezabil nebo nezmrzačil (jako bych někdy dělal něco nebezpečného) mi k dodání odvahy také nepomohlo. Na startu jsme pozdravil tátu Jáni, který měl o jedničku nižší startovní číslo a pak přišla řada na mě. Nepamatuji si, kdy jsem stál naposledy se strachem na startu, klasické předstartovní rozechvění se nenásilně mísilo se skutečným strachem. Ani snaha o rozptýlení sebe sama křečovitým pokusem o úsměv do fotoaparátu mi nevyšela. ...tři, dva, jedna, start! Pomalu jsem se vsunul na trať a už se vezl. Horní část na mírném svahu vyžadovala rychlost, kterou jsem však nezískal, protože jsem se s pomocí krátkých holí prostě neodrazil. V první bráně jsem překvapeně zjistil, že po strachu není ani památky. Respekt mě neopustil, nicméně moji jízdu provázely příjemné pocity ne nepodobném těm ze sjezdů na běžkách. Nejprudší pasáž na ledě jsem jel s rezervou a bez problémů a spodek trati již pustil do plných. Výsledkem však byl nelichotivý čas 37,30s, kterým jsem se přiblížil desetiletým dětem z lyžařského klubu na odstup pouhých 10s - LOL, tak to je na facepalm!
Už jsem měl sundané sjezdovky a předával je tátovi, když mi vysvětlil, že se už jede druhé kolo, protože jsme byli skoro poslední přihlášení... no nedalo mi to a už jsem se vezl vzhůru. Na kopci jsem téměř všechny předběhl s oddůvodněním na poslední vlak a pustil jsme se do toho znovu. Bohužel ani na podruhé jsem se neodrazil, takže jsem do úvodního svahu spíše tak nějak spadl... tentokráte jsem se ploužil bez respektu z ledu a krouhal jsem to poněkud rychleji. Důsledkem čehož jsem se asi v polovině z 18 postavených branek málem nevešel na trať :-) Ale co, hned druhou jízdou jsem se zlepšil téměř o 2s na nějakých 35,54s. V podstatě se dá říct, stejný děs, ale těší mě progres, kdybych to ještě párkrát zkusil, tak bych... jo asi bych si rozbil hubu, ale zato v mnohem vyšší rychlosti :-)
Ex post jsem se dověděl, že jsem to zvládl ve stejném čase jako táta... Celkové výsledky zatím neznám, ale časem je doplním. A vzhůru na další disciplínu, no tedy možná až tu přespříští, poněvadž běžky 10km volně se mi kryjí s Jilemnickou 50 :-( (tedy za předpokladu, že v Krkonoších bude sníh a že vydrží technický sníh v NMNM - jo o obojím začínám silně pochybovat :-) ).
[EDIT]: Tak jsou k dispozici výsledky, v obřáku mi patří 45. místo z 86 závodníků a celkově v lize po dvou závodech 86. místo ze 172 závodníků.
Výsledky:
Ti co mě znají moc dobře ví, že sjezd na čemkoliv, co nejsou běžky s opovržlivostí sobě vlastní zcela přehlížím. Pomiňme nyní tu věc, že se jedná o pouhou obrannou reakci, aby se mi to náhodou nezalíbilo tak, jako běžky, to sem konec konců vůbec nepatří a zaměřme se na fakt, že to na sjezdovkách neumím, nevlastním je a ani nemám vhodné oblečení v němž bych se vůbec mohl pokusit o vykonávání této bohumilé činnosti. Štěstí však typicky stálo po mém boku, jo a občas na mě i promluvilo. Již nějaký rok totiž mí rodiče holdují tomuto zimnímu sportu a tak se mi dostalo příležitosti vypůjčit si vybavení právě od nich. To, že táta má lyžáky o něco větší než by měl mít, díky čemuž se do nich vejdu i já, je drobným, zato však podstatným detailem :-)
Jakže si tedy stojím na sjezdovkách - většinou spíš ležím... no ale asi takto, minulou sezónu jsem na nic vůbec nestál a tuto jsem poprvé den před závody dvakrát sjel tu naši novoměstskou mez, které se říká vznostně sjezdovka. No a abych pravdě a historii učinil za dost, tak nesmím opomenout dvě tréninkové jízdy těsně před, no vlastně už během závodů, ale to bych dost předbíhal. Tj. za poslední 2 roky jsem najezdil asi tak 2km, když to směle zaokrouhlím vzhůru :-) Sranda je, že i tuto mizernou zimní sezónu jsem na běžkách po sjezdovkách najezdil minimálně 10x tolik (nebo spíše díky ní?) :-) Toliko asi k mé vyježděnosti, která je v mém případě i přímo úměrná technice. Co se týká vybavení, tak jsem na tom nebyl zase tak špatně - průměrné carvové Elanky s radiusem okolo 12m, lacinější boty, mizerné a především neadekvátně krátké hole. Kalhoty na sjezd jsem sice vyštrachal... ale viděli jste film Sněženky a machři? Tak asi máte představu..., k tomu obyčejná zimní bunda, extralaciné mizerné zimní rukavice a na hlavě obligátní bezešvý Buff, odkazující k mé účasti na Merida Bike Vysočině léta páně raději ani nevím kolikátého.
Tátova obliba točitých disciplín mi vnukla myšlenku na rodinný start ve ZLM2014, ale ranní trénink na sjezdovce utvrdil mámu v přesvědčení, že to není nejlepší nápad a tak jsem při registraci přihlašoval pouze dvě jména, která se lišila pouze datem narození. No ano, tohle byl první velký fail, tedy když nepočítám to, že to neumím a to, že nemám odpovídající vybavení (krátké hole bolely nejvíce). Jo o čem to vůbec mluvím? Přeci o registraci - přijeli jsme na sjezdovku asi 15min po jejím začátku. No, bohužel se nedá říct nic proti ničemu! Startovní čísla 77 a 78 nás odsoudila k jízdě v totálně zdemolované trati a navíc tak pozdě, že jsem se právem mohl začít obávat o stihnutí posledního vlaku na Brno. Jo a ta čísla po sobě... jak jsem si asi představoval, že tátovi stihnu vrátit boty, lyže a hole, když v okamžiku projetí cílovou fotobuňkou měl právě startovat? Epic fail jak vyšitý, jakože občas vyšívám vcelku obstojně.
Více než hodinové čekání na start jsem si zkrátil dvěma testy mezi brankami, které mi pomohly odhalit záludnost postaveného obřáku. Nemám ani tak na mysli vyježděné koryto, no koryto, spíš to byl úvoz, ale zejména ty ledové plotny v nejprudší části svahu. Opravdu mě vcelku vyděsily. Jo a hodinové hustění našich, abych se nezabil nebo nezmrzačil (jako bych někdy dělal něco nebezpečného) mi k dodání odvahy také nepomohlo. Na startu jsme pozdravil tátu Jáni, který měl o jedničku nižší startovní číslo a pak přišla řada na mě. Nepamatuji si, kdy jsem stál naposledy se strachem na startu, klasické předstartovní rozechvění se nenásilně mísilo se skutečným strachem. Ani snaha o rozptýlení sebe sama křečovitým pokusem o úsměv do fotoaparátu mi nevyšela. ...tři, dva, jedna, start! Pomalu jsem se vsunul na trať a už se vezl. Horní část na mírném svahu vyžadovala rychlost, kterou jsem však nezískal, protože jsem se s pomocí krátkých holí prostě neodrazil. V první bráně jsem překvapeně zjistil, že po strachu není ani památky. Respekt mě neopustil, nicméně moji jízdu provázely příjemné pocity ne nepodobném těm ze sjezdů na běžkách. Nejprudší pasáž na ledě jsem jel s rezervou a bez problémů a spodek trati již pustil do plných. Výsledkem však byl nelichotivý čas 37,30s, kterým jsem se přiblížil desetiletým dětem z lyžařského klubu na odstup pouhých 10s - LOL, tak to je na facepalm!
Už jsem měl sundané sjezdovky a předával je tátovi, když mi vysvětlil, že se už jede druhé kolo, protože jsme byli skoro poslední přihlášení... no nedalo mi to a už jsem se vezl vzhůru. Na kopci jsem téměř všechny předběhl s oddůvodněním na poslední vlak a pustil jsme se do toho znovu. Bohužel ani na podruhé jsem se neodrazil, takže jsem do úvodního svahu spíše tak nějak spadl... tentokráte jsem se ploužil bez respektu z ledu a krouhal jsem to poněkud rychleji. Důsledkem čehož jsem se asi v polovině z 18 postavených branek málem nevešel na trať :-) Ale co, hned druhou jízdou jsem se zlepšil téměř o 2s na nějakých 35,54s. V podstatě se dá říct, stejný děs, ale těší mě progres, kdybych to ještě párkrát zkusil, tak bych... jo asi bych si rozbil hubu, ale zato v mnohem vyšší rychlosti :-)
Ex post jsem se dověděl, že jsem to zvládl ve stejném čase jako táta... Celkové výsledky zatím neznám, ale časem je doplním. A vzhůru na další disciplínu, no tedy možná až tu přespříští, poněvadž běžky 10km volně se mi kryjí s Jilemnickou 50 :-( (tedy za předpokladu, že v Krkonoších bude sníh a že vydrží technický sníh v NMNM - jo o obojím začínám silně pochybovat :-) ).
[EDIT]: Tak jsou k dispozici výsledky, v obřáku mi patří 45. místo z 86 závodníků a celkově v lize po dvou závodech 86. místo ze 172 závodníků.
Výsledky:
- http://zrliga.zrnet.cz/vysledky.php?v=m_vysledky_2014&p=vysledky/2014/obri_slalom
- http://zrliga.zrnet.cz/soubory/zrliga2014_2.xls
- http://zrliga.zrnet.cz/ (copyright - pozvánka viz níže)
sobota 15. února 2014
Smazání souborů v SVN po ručním odstranění z disku
svn status | grep '^\!' | sed 's/! *//' | xargs -I% svn rm %
neděle 2. února 2014
Imbolc a rok koně v Javoří
První únorový víkend jsem se s kamarády zúčastnil vítání čínského nového roku a oslavil Imbolc a to všechno na chatě v Javoří nedaleko Mohelnice. Díky psychické a výživové přípravě na nadcházející závody jsem se neúčastnil omamného hodování, za kterým lze hledat, najít a spatřit neúnavné gourmety Zuzku a Pavla. Sice je těžké slavit s plnou pusou těstovina a vloček, ale co se dá dělat, že? :-) Krásný víkend poněkud halilo do mlhy mé příjezdové uklouznutí na schodech, kdy jsem byl ještě nakonec rád, že jsem nepřišel o loket a zejména páteř, aneb takový sešup po zádech jsem ještě nezažil. No sešup, spíše jsem vyhodil kopýtka (ne "z") a dříve než jsem si cokoliv stihl uvědomit, tak jsem ležel na zemi respektive na schodech... Ale nakonec jsem se probudil k životu (ještě aby ne kurňa) a mohl se zúčastnit sobotní procházky, při které jsem zanechal soudruhy na Mírově (ne ve vězení, nýbrž v rybí nebo rybářské hospodě, kdo ví, třeba je to jedno) a sám pokračoval velkým obloukem zpět na místo určení (vypuštění). Jo to byla moc pěkná procházka, díky sněhovému poprašku, poměrně nízké teplotě a slunci na nebi jsem si to vážně užil, trasu 17km jsem si pak prodloužil o dalších asi 6km při čekání na kamarády, kteří se trochu otměli. Cestu ukazuje mapa. O víkendu jsem se také krom konin dostal k mnoha zajímavým informacím ze zbrojařské oblasti, díky Michale, bylo to vážně dobré. Když nad tím tak přemýšlím, měl bych si jakožto pacifista ujasnit, co je tak fajn na zbraních :-) To sem ale nepatří. Zato by sem mohlo patřit povídání o cestě do a z Javoří, ale že se lidem v autě chce zvracet (zvlášť, když sedím za volantem), že jezdím pomalu, že nakupování s těmi, kteří mají již nakoupeno není lehké, že klouzání na ledě po Brně je o poznání větší zábava a že bez mapy pro orientační běh se ztratím i na Svoboďáku ví každej, tak to nenapíšu.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)