Hlavy jsme složili v privátním ubytováni hned v první chalupě pod sjezdovkou v zapadlé vísce Velké Vrbno. Poloha našeho bydliště byla témeř ideální, poněvadž nám nabízela možnost pořádně si zatrénovat před každým výletem, který nutně musel začínat na Paprsku, proslulé chatě postavené nad všemi zdejšími sjezdovkami :-)
První den jsme začali výše zmíněným výplazem po sjezdovách na Paprsek. No nebyl bych to já, nepředvést nějakou šaškárnu na běžkách, a tak se mohu kochat videem, kde se pěkně rozplácnu na kovové tyči určené pro triky snowboarďáků :-) Od Paprsku jsme vyrazili chvílemi projetými a chvílemi neprojetými stopami na Smrk, kdo by to byl řekl, že tu Jirka dostane další příležitost natočit ztreštěné video se mnou v hlavní roli aneb Spiderman po obrně zdolává Smrk :-) Je zajimavé, že mě to baví, přestože jsem zde zlomil jednu běžku - praskla jí špička. Cesta ze Smrku až do Horního a posléze Lesního baru byla vesměs z kopce, z kopce bez stop :-) I tak to bylo luxusní, ty horské výhledy za to prostě stojí :-) Sníh však byl všelijaký a stejně tak počasí, zažily jsme zimu i vedro, slunce i mlhu, no prostě skoro všechno. Z Lesního baru jsme to vzali po svých zkratkou s neskutečným převýšením a pomalu se opět vyšplhali až na Smrk. Což, zpětně řečeno, bylo špatně. Ne že by tam nebylo krásně, ale já se rozhodl přeci jenom sjet tu vrcholovou skalku... No helikoptéra pro mě letět nemusela, ale dotloukl jsem se solidně a utrpěl další ztráty, přijatelné ztráty - lyžařská bunda, termotriko a rukavice v háji a obě běžky zlamané... Superman, Valenta, vrtulník, blázen, vrcholový sportovec (padal jsem zvrchu) a další slova ještě hodnou chvíli poletovala vzduchem na konto této události... Poučení pro mě i pro ostatní, skály se na běžkách nesjíždějí, tedy aspoň v případě, že na nich neleží dostatečná vrstva sněhu :-) Cesta zpátky na Paprsek byla vinou zranění, otřesenosti a stavu mých běžek vážně zážitkem... Tolik kilometrů jsem po jedné lyži v životě nenajezdil :-) Nakonec jsem se tam nějak doplácal, celý natěšený na proslavené borůvkové knedlíky :-) Jenže když to srovnám s výletem na Kokořín..., tedy pardon, když to srovnám s borůvkovými knedlíky na Martináku, tak se nemohu ubránit troše zklamání. Navíc když se kamarádi vyjádřili poměrně nelichotivě k polévce, tak jsem začal uvažovat jakým kouzlem se dostala místní kuchyně do Maurerova Grand restaurant festivalu... Chuť jsme si však napravili vzápětí, 2km sjezdovek na běžkách z kopce - juchuuuuuuu :-) Večer nás čekal už jen odpočinek spojený s jídlem a pánskou jízdou á la návštěvou ostravské výpravy na Staré škole, kde jsme se dověděli nemálo zajímavých informací o Velkém Vrbně.
V sobotu ráno jsme s Jirkou vyrazili na výpravu do Starého Města, kam poměrně dobrodružně dorazila Eva vlakem. Naše cesta také nepostrádala jisté prvky dobrodružství, zejména v okamžiku, kdy jsme díky vysící ručce dostali parádní smyk a nebylo zas tak daleko od výletu ze silnice. Vše však dobře dopadlo a tak jsem si to všichni (bylo nás pět :-) ) namířili zanedlouho na Paprsek. Chvíli před tím jsem se potkali s dalším ubytovaným hostem, který dorazil podobně jako Eva v sobotu. Jaké bylo moje překvapení, když se z něj vyklubal Ondra, se kterým jsem bydlel na Vasáku - svět je prostě malý :-) Asi nikoho nepřekvapí, že jsem si cestou do sjezdovky dal repeté na kovové tyči, v podstatě jsem se pokoušel o boardslide na handrailu s běžkami, tentokráte můj slide nebyl tak dlouhý, zato však neskončil pádem (juchů, druhé běžky jsem nezlomil) navíc jsem byl oceněn potleskem od bandy snowboarďáků, kteří o 50m níže upravovali terén pro jibbing :-) Po vyšplhání na Paprsek jsme si konečně dali skvělou porci skutečného bežkování, nově upravené tratě s povedeným počasím k tomu přímo vybízely... Zvládli jsme Velký a Malý Šengen a bylo to téměř dokonalé, no dobře, škarohlíd by pár chybiček našel, pár míst bylo ozdobeno kameny a některé úseky byly téměř nesjízdné díky pokrývce z jehličí, nicméně vzhledem k okolnostem to bylo jednoduše luxusní :-) Pak jsem zanechali Kubu s Magdou a Evčou na Paprsku a spolu s Jirkou si dali přídavek v podobě nádherné cesty na Polskou horu, která nás odměnila překrásným výhledem do krajiny. A co teprve odměna v podobě báječného sjezdu téměř až k Paprsku. Tam si vystoupil i Jirka a já si dal další přídavek, vyrazil jsem po Promenádě k Růžové boudě a zpět a pak na Císařskou boudu, kde jsem se potkal se zbytkem odpočaté výpravy. Spolu jsem si pak užili snový západ slunce, počasí se vybarvilo téměř do kýčovitých barev. Stejně kýčovitá byla moje zpáteční cesta, kdy jsem na svých skatech jel klasiku a to obstojnou klasiku, takový celoplošný mikrokontakt, jo to jsou moje Sprintky bez parafínu. A pak obligátní sjezd, 2km s převýšením 200m, paráda, jen škoda toho nepovedeného videa natáčeného foťákem z ruky :-) Večerní klasiku tvrdilo posezení v hospodě a pokec s Ondrou.
Nedělní budík nás vytrhl ze snění v sedm hodin ráno... snídaně, balení, nastupování, škrabání, odmražování, silnice pokrytá ledem, mlha a my si to šineme na Červenohorské sedlo :-) Zatáčka od zatáčky měnila můj úsměv v trvale nastřelený smích, něco jako trvalá, serpentiny jsou prostě moje, kdo mě zná, tomu netřeba vykládat :-) Kubu jsme vyhodili po cestě v Koutech pod sjezdovkou a pokračovali mlhou a nečasem na sedlo. Počasí, že by psa nevyhnal, aneb počasí na běžky jak ušité :-) Není to tak dávno, co jsem byl na letním výšlapu na Praděd, měl jsem takový pocit, že to bude naprostá pohodička, zmýlená však neplatí... Pěšky jsem totiž šli od rozcestí U Výrovky na Kamzík zkratkou, to na běžkách neplatilo, dali jsem si to přirozeně s tím krásným sjezdem na Petrovku a nechutným 3km kopcem až na Švýcárnu. Ten kopec se mi líbil, v horní pasáži šlo o ledové koryto a ve zbytku se jelo po vyplužených muldách. Jedno z míst, kde se běžky sundávají směrem nahoru i dolů :-) Od Švýcárny jsme si začali užívat do syta čerstvého větru. Ten vygradoval při stoupání na Praděd, takový vítr jsem ještě nezažil, do kopce jsem se nemusel odrážet, stal jsem se plachetnicí :-) Jenže silnice na Praděd se točí a v okamžiku, kdy jsem si to namířili proti směru vítru, tak jsme se dopředu sunuli po centimetrech, zapření hůlkami a v předklonu jako bychom chtěli rýt držkou v zemi ;-) Po vrcholové fotografii s P(p)radědou jsme rychle spěchali zpět, s Jirkou jsem si to dali malou zajížďkou přes Ovčárnu. S holkami jsem se potkali opět na Švýcárně na obědě. Když už jsem byl v tom borůvkové kraji, ta jsem si znova dal borůvkové knedlíky, abych mohl srovnávat, no a když to srovnám... no co vám budu vyprávět, Martinák to nebyl :-) Ze Švýcárny nás čekal výše zmíněný 3km sešup, dokonce i já jsem měl obavy a to je co říct, ne že bych se bál kopce nebo rychlosti, to se mi na sněhu vážně ještě mockrát nepřihodilo, ale bál jsem se nezbedných turistů jak ve směru dolů tak nahoru. Přeci jenom jsem při své rychlosti neměl nejmenší chuť kohokoliv zranit... Měl jsem trochu štěstí, že sníh trochu povolil a ledové koryto se změnilo v poměrně sjízdnou pasáž, už v něm jsem předjel hromadu lidí, ale pořádné žně nastaly až níže, při rychlostech nad 40km/h jsem tam prolétával po mezích okolo nic netušících plužících turistů :-) Jednou jsem měl vážně namále, tedy namále měl hlavně ten běžkař, který si to pluhem šněroval z jednoho kraje cesty na druhý... to by mi přirozeně nevadilo, stejně jsem ho předjížděl až po mezi, ale když se bez jakéhokoliv ohlédnutí rozhodl o tu mezi zastavit a vletěl mi do cesty... krve by se ve mě nedořezal, možná jsem mu přejel špičky běžek, tu šlo vážně o zlomek vteřiny, který ho dělil od... jedeme raději dál :-) Nad Petrovkou jsem vysmátě zastavil a pak už jen čekal 5, 8 a 15 minut než jsem se všichni potkali :-) Závěrečná pasáž na sedlo už byla sladkou třešničkou na dortu z běžeckých vosků, které jsem za celou dovolenou nepoužil :-)
Začínám mít tyto výlety do hor raději a raději, už se neskutečně těším na další. Může za to především kombinace báječných lidí, neskutečné dřiny na běžkách a krásy hor. I přes nepřízeň počasí jsem si skvěle dali do těla, za tři dny jsem nastoupali necelé 3000m a ujeli necelých 110km. S Jirkou jsem si během jízdy dali nespočetně soupažných úseků v drastickém tempu. Stejně náročné byly odpočinky po lyžování, ne vážně nemyslím ty panáky slivovice, skvělé Magdiny slivovice z Valašska, ale Jirkovo posilování :-) Místo ležení v posteli jsem klikovali, shybovali, trénovali tricepsy... no slušnou sadu jsem dostával :-) Prostě luxus...
Nedělní budík nás vytrhl ze snění v sedm hodin ráno... snídaně, balení, nastupování, škrabání, odmražování, silnice pokrytá ledem, mlha a my si to šineme na Červenohorské sedlo :-) Zatáčka od zatáčky měnila můj úsměv v trvale nastřelený smích, něco jako trvalá, serpentiny jsou prostě moje, kdo mě zná, tomu netřeba vykládat :-) Kubu jsme vyhodili po cestě v Koutech pod sjezdovkou a pokračovali mlhou a nečasem na sedlo. Počasí, že by psa nevyhnal, aneb počasí na běžky jak ušité :-) Není to tak dávno, co jsem byl na letním výšlapu na Praděd, měl jsem takový pocit, že to bude naprostá pohodička, zmýlená však neplatí... Pěšky jsem totiž šli od rozcestí U Výrovky na Kamzík zkratkou, to na běžkách neplatilo, dali jsem si to přirozeně s tím krásným sjezdem na Petrovku a nechutným 3km kopcem až na Švýcárnu. Ten kopec se mi líbil, v horní pasáži šlo o ledové koryto a ve zbytku se jelo po vyplužených muldách. Jedno z míst, kde se běžky sundávají směrem nahoru i dolů :-) Od Švýcárny jsme si začali užívat do syta čerstvého větru. Ten vygradoval při stoupání na Praděd, takový vítr jsem ještě nezažil, do kopce jsem se nemusel odrážet, stal jsem se plachetnicí :-) Jenže silnice na Praděd se točí a v okamžiku, kdy jsem si to namířili proti směru vítru, tak jsme se dopředu sunuli po centimetrech, zapření hůlkami a v předklonu jako bychom chtěli rýt držkou v zemi ;-) Po vrcholové fotografii s P(p)radědou jsme rychle spěchali zpět, s Jirkou jsem si to dali malou zajížďkou přes Ovčárnu. S holkami jsem se potkali opět na Švýcárně na obědě. Když už jsem byl v tom borůvkové kraji, ta jsem si znova dal borůvkové knedlíky, abych mohl srovnávat, no a když to srovnám... no co vám budu vyprávět, Martinák to nebyl :-) Ze Švýcárny nás čekal výše zmíněný 3km sešup, dokonce i já jsem měl obavy a to je co říct, ne že bych se bál kopce nebo rychlosti, to se mi na sněhu vážně ještě mockrát nepřihodilo, ale bál jsem se nezbedných turistů jak ve směru dolů tak nahoru. Přeci jenom jsem při své rychlosti neměl nejmenší chuť kohokoliv zranit... Měl jsem trochu štěstí, že sníh trochu povolil a ledové koryto se změnilo v poměrně sjízdnou pasáž, už v něm jsem předjel hromadu lidí, ale pořádné žně nastaly až níže, při rychlostech nad 40km/h jsem tam prolétával po mezích okolo nic netušících plužících turistů :-) Jednou jsem měl vážně namále, tedy namále měl hlavně ten běžkař, který si to pluhem šněroval z jednoho kraje cesty na druhý... to by mi přirozeně nevadilo, stejně jsem ho předjížděl až po mezi, ale když se bez jakéhokoliv ohlédnutí rozhodl o tu mezi zastavit a vletěl mi do cesty... krve by se ve mě nedořezal, možná jsem mu přejel špičky běžek, tu šlo vážně o zlomek vteřiny, který ho dělil od... jedeme raději dál :-) Nad Petrovkou jsem vysmátě zastavil a pak už jen čekal 5, 8 a 15 minut než jsem se všichni potkali :-) Závěrečná pasáž na sedlo už byla sladkou třešničkou na dortu z běžeckých vosků, které jsem za celou dovolenou nepoužil :-)
Začínám mít tyto výlety do hor raději a raději, už se neskutečně těším na další. Může za to především kombinace báječných lidí, neskutečné dřiny na běžkách a krásy hor. I přes nepřízeň počasí jsem si skvěle dali do těla, za tři dny jsem nastoupali necelé 3000m a ujeli necelých 110km. S Jirkou jsem si během jízdy dali nespočetně soupažných úseků v drastickém tempu. Stejně náročné byly odpočinky po lyžování, ne vážně nemyslím ty panáky slivovice, skvělé Magdiny slivovice z Valašska, ale Jirkovo posilování :-) Místo ležení v posteli jsem klikovali, shybovali, trénovali tricepsy... no slušnou sadu jsem dostával :-) Prostě luxus...
Počínající rychleboholik, který navíc kysá?
OdpovědětVymazatJachacha - von tam nějaký ten link bude.
Zdravím ze zkvašena, hrdnou rychleboholičkou jsem už pěkných pár let. Vřele doporučuju i ten Javornickej kus hor, ne jen Sněžník a Smrk. Je to teda hlavně na přechod, byť na Travné se dá najít přespání přímo na hřebeni, jinak je tam pusto.