Na exkurzi v továrně Sportenu/Kästle

Samotného mě zaráží kolik let trvalo než jsem se dostal na exkurzi k "domácímu" výrobci lyží a snowboardů, firmě Sporten, toho času vlastně už Kästle. Nenacházím příliš mnoho důvodů pro jakékoliv rozepisování se o samotné výrobě či publikování jakýchkoliv fotografií (tím spíše, že jsem žádnou nepořídil), konec konců takových reportáží na Internetu naleznete minimálně několik. Tak či onak vám to jen stěží může nahradit vaši osobní účast... Možnost zeptat se na všechno, co vás zajímá, vnímat teplo, chlad, pociťovat různé čichové vjemy a být při tom, když se rodí běžky, byl pro mě zkrátka nezapomenutelný okamžik, který bych přál všem, kteří se o výrobu zajímají. A tak nezbývá než aspoň telegraficky popřát výrobci mnoho zdaru...

Kopečky mé střediskové aneb pěšky doma po Vysočině léta páně 2018

Nezvyk nezvyklý chodit pěšky po kopcích rodných, potit se na slunci, schovávat se na vyprahlých loukách, o poznání lehčeji pochodovat lesem, stále něco užírat, pohanit poměrně drahou restauraci na modré za řekou, kde nám naservírovali podprůměrné halušky a nejhnusnější Caesar salát, co jsem kdy viděl. Užívat si milé skály bez výhledů a luxusních výhledů bez skal. Procházet se stezkami turistickými, i těmi zaniklými, klestit si svojí vlastní cestu, chvíli se vzdělávat, chvíli se trápit po silnici, s větrnými husami bojovat, obdivovat hynoucí řeky a staleté stromy. Užívat si neznámých koutů domova spolu s Janičkou, Jíťou, Otou a Martinem. Tak takové to tedy bylo, krásných únavých 19km přibližně ukazujeme mapa.

Toulovcovy maštale

Rozhodně ne poprvé a snad ani ne naposledy jsem navštívil Toulovcovy maštale a rád bych se s vámi podělil o pár zkušeností, co dle mého názoru stojí za vidění a co ne.

A vezmu to rovnou od konce, pokud máte rádi muzea, tak rozhodně neopomeňte První české muzeum cyklistiky. Možná vás zde překvapí, že mnohé z toho, co se nám současní výrobci tlačí s pomocí mediální masírky do hlavy jakožto úžasné výmysly budoucnosti tu bylo již před sto lety, že se kola za těch sto let krom použitých materiálů skoro vůbec nezměnila a že v některých ohledech byla lepší a nápaditější než ta dnešní...

A co zámky a hrady? Ani zde nepřijde s prázdnou, rokokový zámek Nové Hrady nazývaný “Malý Schönbrunn” nebo “České Versailles” stojí rozhodně za viděnou ať už kvůli jemu samotnému, výstavě nábytku uspořádané s pomocí Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, jeho zahradám, navazující křížové cestě, nedaleké oboře, stájím či přiléhajícímu zde výše zmíněnému muzeu cyklistiky.

Z mého pohledu to nejhodnotnější, co zde však můžete vidět je úžasná příroda - borové lesy s pískovcovými skalními útvary, písečné cestičky, vřesoviště a borůvčí. Ale pozor rozhodně platí pořekadlo "Není všechno zlato co se třpytí". Osobně se mi líbila žlutá z Boru u Skutče do Zderazu a červená z Vranice do Boru. Naopak žlutá z Boru do Dolany, červená z Dolany do Nových Hradů a žlutá z Nových Hradů do Vranice za moc nestojí, respektive tu naleznete mnohem krásnější místa a vážně ani PR Pivnice to příliš nezachránila :-)