V čem že se to tak lišilo? Začal jsem běhat. No běhat, spíše klusat, ale i tak... Kolegové a kolegyně v práci se se mnou dali do podniku "neběháme Brno", Je však třeba vzít v potaz, že 3,2km dlouhé kolečko vede po rovině a běháme ho řádově tempem 7min/km. Normálně bych psal 8,6km/h, ale když by tomu většina běžců nerozuměla nebo aspoň nechtěla rozumět... :-) Takhle tomu nerozumím já, ale to nevadí, já to po sobě číst vážně nebudu. V tuto chvíli se také hodí poznamenat, že jsem se párkrát proběhl i po Vysočině buď s Láďou a nebo s Láďou a Láďou. Nutno podotknout, že mě nepříjemně zaskočilo několik skutečností, třeba to, jak rychle běhají Láďové, jaký je rozdíl běhat v terénu v kopcích oproti asfaltové rovině a konečně, že je něco jiného běžet 5 nebo 7min/km na trati třikrát delší. Njn. je překvapující, že to někoho překvapuje, že? To všechno tady plácám, jen abyste věděli, proč jsem se domníval, že by to mohlo vypadat lépe než loni, že bych třeba mohl uběhnout více než 4km z 8km a tím zmenšit znatelně ztrátu na vítěze popř. na ty "jen lepší". Úvodu bylo již dost a proto už jen jeden poslední. Na start jsme se s Láďou dostali po vlastní ose, když dodávka zůstala zaparkovaná v Šlakhamrech.
Start závodu se blíží, všichni se vrací z rozběhů a rozjížděk, zatímco já jsem zabalen ve svetru s kapucí. Vyloženě si užívám poměrně chladného rána (no dobře, v 10:00 lze asi stěží mluvit o ránu, ale co) a hlavně silného větru, který zcela překvapivě fouká od Sázavy na Losenici, přesně tak aby úplně demotivoval závodníky zejména v úvodu cyklistické části a dostatečně otrávil v úvodu obou běžeckých částí. Posledních pár chvil před více než hodinovou makačkou věnuji zbavení se svetru a vydobytí si dobré startovní pozice v první řadě. Ano, je to pakárna stát ve předu, když víte, že přes vás půjde pár desítek lidí, ale přece si sám sobě nenaordinuji handicap. Na druhou stranu by to vypadalo patřičně, zatímco většina borců běží v kraťasech a triku s krátkým rukávem, já táhnu zimní vlněné ponožky, cyklistické tříčtvrťáky prodloužené skoro na kalhoty, cyklistické dres, návleky na ruce, dlouhoprsté rukavice a čelenku...
Odstartováno, jde přese mě několik desítek lidí. Jako bych to neříkal. Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř. Záhy zjišťuji, že jsem to přepálil, že moje tempo nepřímo úměrně závisí na naběhaných kilometrech za sezonu (tj. asi tak 50km). Zkrátka si dosti netradičně uvědomuji, že nechci padnout, že mě čeká ještě kolo a další běh. Zvolnění do mírného kopce se nekoná, místo toho přecházím do chůze a smutně se ohlížím, abych věděl, kdy mě pohltí skupina pronásledovatelů. Když už ji mám skoro na hrbu, tak se znovu rozběhnu, ale ne na dlouho, téměř spádnicí na Peperek odmítám běžet a tak jdu. Ve výsledku se propadám průběžnou výsledkovou listinou a ani mě to zas tak moc netrápí, trápit by mě mělo, že prostě zdaleka nemám naběháno tolik, co bych na takový (byť krátký) závod potřeboval. Z kopce mě dobíhá i Láďa 1, který ze zcela objektivních důvodů dnes nepředvádí, co by běžně předváděl. Naštěstí mi neutíká příliš a tak přežívá naděje, že bychom si na kole mohli pomoci. A světe div se, dokonce máme na dostřel Láďu 2.
A je tu depo, osobně sám se sebou sdílím sdílný pocit, že to jde. Z 5,2km jsem běžel více než 4,5km, tj. okolo 86%... Na druhou stranu to při změně nářadí nevypadá až zas tak dobře, převlékám se příliš dlouho a ani netlačím na pilu, zkrátka se potřebuji prodýchat. V té zpomalené chvilce si stíhám v klidu uvědomit, že Láďa 2 je už dávno na trati, nepřezouvá běžecké boty za tretry, jen háže helmu na hlavu a frčí. Láďa 1 v depu naopak překvapivě zaspává a tak ho popoháním ať jede. Na trať vyjíždíme de facto stejně, ale Láďa dnes nemá den, volá na mě ať nečekám, takže nečekám a jedu. Vzápětí předjíždím prvního (no dobře, tím byl Láďa 1, ale to bylo ještě v depu), pak druhého a třetí přede mnou už sviští Láďa 2, který se chytá do vláčku a frčíme. No frčíme, to je celkem drzost nazývat předem prohraný souboj se vzdušnými silami tímto slovem, takže spíše se plazíme. Po nějaké době kouknu za sebe a Láďa nikde, zato se za mnou utvořila poměrně slušná stíhací letka. V Sázavě jsem toho měl plné zuby, následný kopeček mi dal požrat jako před rokem. No a po bývalé železniční trati mi to zdaleka nejelo tak jako v tréninku. Kde se začalo dařit, byl terén. Tam jsem před sebou konečně spatřil lidi, které bylo možné zdolat. Bohužel jsem je dojel na proklatém mostě, kde si to mašírovali podle instrukcí pěšky, čímž mě luxusně zbrzdili. Ale co, jednoho jsem předjel za mostem a druhou (vedoucí ženu) o pár chvil později též. Třetí podlehl do následného kopce, ale jen protože píchl. A co bychom si nalhávali, od Brdíčkova mlýnu jsem se do kopce plácal asi tak poloviční rychlostí než jakou bych čekal, zkrátka bída. No a tam, kde jsem loni asi exceloval, tj. v kopci na Peperek, tak jsem se opět trápil a to se raději ani nebudu zmiňovat o tom, jak jsem téměř celý kopec tlačil. A víte co, nevadilo mi to. Zkrátka jsem šel přes čáru a cítil, že by to nemuselo dopadnout dobře. Na kopci jsem to však zase rozpálil a pár lidi nechal za sebou.
A to nejlepší nakonec. 2,6km běhu. No on to zas takový běh nebyl, spíše klus, ale na druhou stranu trvalý bez přestávek, což mi udělalo velkou radost. To že mě sbíhali 3 lidi a 2 z nich i předběhli je přirozeně škoda.
Při pohledu do výsledkové listiny mě nakonec přepadlo zklamání. Stejná pozice jako loni a o 2s horší čas. No ano, foukal silný protivítr, ale i tak bych čekal mnohem lepší výsledek vzhledem k mnohem lepšímu běhu ve srovnání s loňskem. To, že mi to nešlo na kole, nakonec tak překvapující není, vzhledem k tomu, co jsem najel nebo spíše nenajel. Jenže ani loni jsem na kole nenajezdil nic slavného a očividně jsem tam předvedl trochu jinou jízdu. Takže ano, zklamání. Letošní duatlon však nabídl z pohledu ligy nečekanou novinku, mezičasy, tj. je možné srovnat pocity s čísly, které člověk neokecá. V prvním běhu jsem byl 18., na kole jsem zajel 4. čas a v druhém běhu mi patřilo až 24. místo. Z pohledu průběžného pořadí to vypadlo asi takto: 18 -> 10 -> 12. Rada pro příště? Nebýt na kole tragéd a zrychlit běh. A možná bych také den před závody nemusel podnikat 17km procházky, protože by to také nemuselo přinést kýžené ovoce. Lize zdar!
