Vysněné zdolání Vasova běhu se proměnilo v (ne)radostnou skutečnost, o kterou bych se s vámi rád podělil.
Na Vasák jsem vyrazil podobně jako na Marcialongu s
CK Alpin Tour, tím jsem se zbavil všech zbytečných a leckdy otravných organizačních záležitostí a mohl si tak s klidem užít dovolenou ve Švédsku a hlavně samotný závod. Pokud by někoho zajímal průběh takové organizované dovolené na rozdíl od samotného závodu, nechť vyzkouší magické zaklínadlo Ctrl+F (nedej bože Command+F pro jablíčkáře) spolu s hledaným textem "můj milý deníčku", které ho přenese kam si žádá (no nečekejte, že sem dám hyperlink :-)).
Pro Barbie, Kena a další, kteří ocení stručnost a věcnost namísto sáhodlouhého vyprávění, které navíc úplně tak nekoreluje s realitou v podobě neúprosné časomíry a z ní odvozených statistik, zde mám zkrácenou variantu příběhu o kráse, radosti, bolesti, únavě a překonávání sebe sama, aneb Vasův běh ve dvou větách :-) Prvních 10km jsem předjížděl já, zbylých 80km všichni ostatní mě. I přepálený Vasák lze přežít a užít.
Na úvod zmíním pár zajímavostí, které přímo souvisí s tím, o čem budu vyprávět. Vasův běh je 90km dlouhý běžkařský závod, který se jede klasickým stylem, trať vede z vesnice Sälen do města Mora (Dalarna - Švédsko). Jde o nejstarší, nejmasovější a nejdelší lauf na světě. Letos bylo přihlášeno 15800 lidí, na start se jich postavilo 14709. Celé startovní pole bylo rozděleno do 10 vln, prvních devět po tisíci závodnicích a poslední desátá se stala útočištěm pro zbytek, tj. skoro 6000 lidí. Je těžko uvěřitelné, že závodníci startují všichni naráz přímo ze stopy, tedy nekonají se oddělené startovní kóje, kde závodníci stojí s běžkami v rukou, ani postupné vypouštění startovních vln do závodu. V rovných 8:00 se zvedne startovací zařízení, všechny vlny se dají současně do pohybu (jsou naskládány za sebou) a všem se začne počítat čas...
Je sobota 2.3.2013 asi 1-2h před půlnoci, téměř celá výprava se uložila ke spánku v megasrubu, který jsme obývali. Já se teprve chystal do sprch, aspoň že se tam ještě svítilo... Není totiž nad to, když se téměř veškeré osvětlení ovládá na rozvodném panelu z kuchyně včetně světel na toaletách o patro níže... Ale co, kdo se bojí tmy, nesmí na záchod :-) Vařící sprcha sice možná nebyla tím nejlepším nápadem, ale potřeboval jsem ze sebe dostat hromady parafínů, které jsem během 5h sobotní přípravy běžek posbíral, kéž bych si mohl vysprchovat i plíce :-) Pak jsem se došoural na matraci a doufal, že upadnu do bezvědomí, plánovaný čas odjezdu 3:45 se totiž nekompromisně blížil. Ale čert tomu chtěl, aby nějaký chytrák poslouchal přenosnou televizi, nedaleko sedící pár řešil svoje problémy a polovina borců slušně chrápala :-) No jestli jsem zabral před půlnocí, tak to bych se možná i divil... Probouzím se, kolem mě panuje čilý ruch, pohled na mobil mě děsí - 2:30 :-) LOL, tak to je první věc, která se krapet nepovedla aneb existuje několik málo okamžiků, kdy se spánek hodí :-)
Přesně v 3:45 odjíždíme z parkoviště v Moře (cíl závodu) směrem do Sälenu (start závodu). Tam se ocitáme v 4:57, do startu zbývají více než 3h. Je tma jako v pytli, ale světla na parkovištích nám napovídají, že tu rozhodně nejsme první... Už před branou do poslední desáté vlny stojí snad půl tisíce lidí, hohohó, to je nářez. Mně patří díky času z Jizerské 50 třetí vlna, tj. přede mnou se do stopy postaví 2000-3000 závodníků, podle toho jak se dostanu do své vlny... Asi je jasné, že jsem nestál první u brány, několik set lidí přede mnou tvořilo dlouhého spořádaného hada, na jehož konec se postavil a dobrou 1,5h mrzl, než jsem se dostal k odhození náčiní do stopy a spokojeně odtančil do autobusu. Tam jsem se místo plánovaného dvouhodinového spánku sotva stihl převléci a už jsem spěchal do fronty na toaletní budky :-) Deset minut před povinným vstupem do vlny jsem už hopsal u svých běžek, které zůstaly poslušně ležet tam, kde jsem je zahodil. Následovala taneční průprava pro pokročilé, na improvizovaných podiích předtančovaly Švédky a to dokonce na rozumnou hudbu :-) Podoben mistru Beanovi jsem se nenechal rozhodit a jel si svoji atletickou protahovanou ve vlastním rytmu aneb "proti proudu pádluje, vesele si jódluje..." :-) Start je prý tvořen 50 bežeckými stopami vedle sebe (nevím, nepočítal jsem je na rozdíl od některých :-)), délka startovního pole je asi 500-1000m, kdo tohle nezažil - nepochopí. Na startu panuje vážně úchvatná atmosféra... těžko se to popisuje, zkrátka to se musí zažít. Postupně hudba utichla v řevu motorů dvou vrtulníků s kamerami, které se snesly proklatě nízko nad závodníky, i moje kolty by jim mohly závidět...
Startovní zařízení vyskočilo vzhůru a les kobylek se vydal překotným úprkem vpřed. První půl kilometru se letělo, jako by šlo o kilometrový sprint, přestože každý dobře ví, že se tu skoro nic nerozhoduje... no i když... Zamotat se do nějakého pádu, zlomit hůlku a máte po srandě... Všichni samozřejmě spěchali do první zatáčky, za kterou vám z ničeho nic vyroste sjezdovka, pravda s převýšením pouhých 200m, ale za to zužující se jako trychtýř. A kdo nepřijde včas, ten spláče nad výdělkem :-) Nevím, ale lidi z poslední vlny zde prý stojí 30-45min a to je už slušný handicap... Takže já to napálil, co to šlo, se štěstím se vyhnul většině karambolů před sebou, hole jsem si nechal pošlapat jen decentně a hrnul jsem si to vzhůru na metu 3km. Běžky držely ve stopě celkem obstojně, to jak mají mizerný skluz jsem ještě v těchto chvílích nepociťoval. Po vyběhnutí na kopec se všem otevřela nádherná krajina plná borovic, sněhu, jezer, drobných kopců, sluneční záře a modré oblohy. Nepopsatelná nádhera, kdy si člověk říká, proč se tu vůbec lopotím, proč se nezastavím a neužívám si té krásy... No jo, život je však někdy pes a závody kočka, teda závody jsou závody a přes to nejede vlak a ani Standa Řezáč na běžkách. Trať se zde stala rovinatou a já se do toho začal pořádně opíral soupaž. Pomalu, zároveň však jistě jsem předjížděl jednoho za druhým. To že jsem měl dost už na metě 3km a že na první občerstvovačce na 10km jsem sotva stál asi nikoho nepřekvapí, jak u mě bývá dobrým zvykem, začátek jsem luxusně přepálil. Typické, ale trochu hloupé, do cíle mi zbývalo ještě 80km. Kopl jsem do sebe tři kelímky ionťánku (pravda jeden skončil na kalhotách a bundě) a s bolestí v boku pokračoval vesele dále. Již v tomto okamžiku jsem cítil, že se rozplývá jeden sen za druhým. Pro ty, kteří by snad neznali mé sny, zde mám malé vysvětlení :-) Veřejné sny jsou ty, že chci přežít (smrt je vážně nepřípustná) a že chci závod dokončit (i kdybych se měl plazit po břiše až do cíle). Pak je tu větší či menší série tajných snů, která se mění podle závodu, zde to mohlo vypadat asi nějak takto - dojet s časem do 6h, získat medaili, která se uděluje závodníkům jejichž čas se vleze do 150% času vítěze a v neposlední řadě zajet parádní závod s dobrým umístěním... Po první občarstvovačce jsem chtě nechtě musel zvolnit tempo, přeci jenom zde byly ty veřejné sny, které šlo ještě naplnit :-) Od této doby až po 75km jsem byl stále jenom předjížděn, ano to na psychiku není zrovna nejlepší náplast, když se soustavně propadáváte o stovky míst směrem ke dnu a trochu s obavami se bojíte, abyste na to dno vážně nedopadli... Ještěže nádoba tohoto závodu byla téměř bezedná :-) Stejně tak vám však nepřidá na psychických silách precizní švédské značení, kdy na každém kilometru máte nepřehlédnutelnou ceduli udávající zbývající vzdálenost do cíle. Do desátého kilometru to parádně ubíhalo, dále však jako by nějaký záškodník rozhazoval tyto cedule se stále větším rozestupem :-) Srandy typu už mě čeká jen Marcialonga a už mě čeká jen Jizerská 50 mě brzo přešly, ono nebýt ani v půlce závodu a cítit se totálně vyčerpaný není ani pro mě žádná slast :-) A to nemluvím o tom, jak jsem se na třicátém kilometru jsem musel zastydět, když jsem uslyšel: "Ku..a, co se tady se..š!", no jo Češi se zase předvedli, týpek mě vážně naštval, tak jsem mu to vrátil: "Ku..a, máš nějakej problém?", čímž jsem ho celkem vykolejil. Očividně nečekal, že by mu někdo rozuměl a ještě mu to vrátil. Po chvilce mlčení prohodil pár slov o tom, že si člověk už ani nemůže zanadávat česky, na což jsem již smířlivě dodal ať si mě klidně přejede, pokud má problémy s mým tempem (no to jsme si samozřejmě nepřál, jaká potupa být předjet Bohemkama ze Sportenu :-)). Bolest a vyčerpání stejně jako nádherná krajina a skvělé počasí mě provázeli vlastně celým závodem. Za své vzala postupně i strategie na občerstvovačkách pít jenom ionťáky a energii brát z gelů, které jsem vezl. Občerstvovačky se staly místem odpočinku, jehož délka začala narůstat exponenciálně a já postupně pil a jedl vše, na co jsem narazil včetně sladkého pečiva a borůvkové polévky. To že jsem si totálně zalepil rukavice, které se příšerně lepily na korkové gripy holí se raději ani zmiňovat nebudu :-) Stejně jako bych se neměl chlubit tím, jak jsem si v lese odskočil, během chvíle se okolo prohnalo stádo běžkařů a před dalšími přijíždějícími jsem se rozplácl na trati, halt to couvání mi ještě nejde :-) Velkou část těch nepříjemných kilometrů, kdy mě předjížděly stovky lidí, jsem dával za vinu své blbosti a přepálenému začátku. Nicméně postupem času, asi tak na 75km, jsem definitivně dospěl k poznání, že to není úplně tak pravda, že moje soupaž je stále slušným pohonem a že je celý problém v běžkách. To, že stoupací vosk (mimochodem luxusně aplikovaný v 7 vrstvách) přestal fungovat po prvních 3km mě ani moc netrápilo, prostě jsem většinu závodu objel soupaž. Ale to co mě trápilo, byl špatný skluz běžek. Jinými slovy, 5h sobotní přípravy běžek nepřineslo kýžené ovoce, ba právě naopak, sám jsem si závod podělal špatným a teď ani nevím čím... Jak stoupací tak skluzné vosky jsme mazali podle doporučení Swixu... Promazala asi tak půlka naší výpravy :-( Těžko říct, kde byl problém, možná ve struktuře? Kdo ví... Tak či tak z kopců to jelo téměř všem rychleji a to tak, že podstatně, troufám si tvrdit, že mnohým tak o 30%. Na zmiňovaném 75km se začala vlivem slunce objevovat ledová stopa, rozumějte povrch, na kterém jedou téměř všechny běžky stejně. Najednou mi ostatní přestali ujíždět z kopců a po rovinkách jsem byl já opět tím, kdo rozdával výprask :-) Tempo, které jsem na desátém kilometru zvolnil tak, abych dojel do cíle, ale ani o metr dál (jel jsem jak jen to bylo možné vzhledem ke vzdálenosti, která mě čekala) jsem se ještě pokusil zvýšit, možná nad přijatelnou mez. Spolu se znovunabytým sebevědomím (nejedu tak zle, běžky Atomic nechť zhynou v plamenech :-)) se vrátila chuť dosáhnout ještě nějakého tajného cíle. K tomu i přispělo zahlédnutí hodin na dřevěném sloupku u trati. To bych asi měl vysvětlit, tím že jezdím zejména pro zábavu, tak se nenechávám svazovat nějakým časem, prostě to napálím, co dokážu a věřím, že se nějak dostanu do cíle, takže žádné stopky a pulsmetry, prostě mě to nezajímá. Díky tomu během závodu nemám absolutně představu o čase :-) Ten budík mi dal naději, že bych mohl dorazit do cíle tak, abych si splnil dva ze tří tajných snů. Udělal jsme pro to vše. Bohužel mé modlení, ať je stopa ledová až do cíle, nevyšlo, takže zhruba 5km před cílem jsem to mohl znovu zabalit, když se vrátily staré sněhové podmínky a všichni mě zase předjížděli zpět. Ale nezabalil, makal jsem více než parní lokomotiva. Pohled na závodníky v tuto chvíli musel být poměrně komický, mnoho z nich vydávalo různé skřeky, no přesně takhle si představuji zdecimovanou armádu po totálně projeté bitvě :-) 2km před cílem jsem se do toho začal opírat tak, jako by mi chyběla jen 100m cílová rovinka, pomalu ale jistě jsem dojížděl další a další borce, na metě posledního kilometru jsem měl pocit, že vypustím duši, ale nepolevil jsem. Konec konců jsem se svým tělem uzavřel dohodu :-) o co dříve mě dostane do cíle o to dříve mu dám pokoj :-) Asi tři sta metrů před cílem jsem sváděl poslední souboj s dvěma borci, Švédem a nevím kým. Ten noname odpadl jako první, ale Švéd jel po mém boku a zdálo se, že to nehodlá vzdát. Vyměkl až na posledním kopečku asi 100m před cílem, kdy jsem bolest nebolest, vyčerpání nevyčerpání zcela klasicky přešel do sprintu, který bych nedal ani s plnými silami a přiletěl šťastně do cíle, tam jsem dostal vytouženou medaili a pohádky je konec.
Má to nějaký závěr? Těžko říct :-) Má smysl se nad tím vůbec zamýšlet? Těžko říct :-) Ale jo, zamysleme se nad tím, zda má nějaký smysl se tohoto a dalších závodů Worldloppetu účastnit. Zcela bych vynechal kategorii profíků, je to jejich zaměstnání, živí se tím, u nich není co řešit. Ale co ostatní? Existuje nespočet důvodů proč ano a také proč ne, vlastně by to vydalo na samotný článek na blogu :-) Ale do toho se mi nechce, už jsem příliš mluvil a málo pracoval. Takže jen nadhodím pár pro a proti, třeba to někomu pomůže v jeho rozhodování, zda si něco takové zkusit nebo naopak ne...
Pro - leckdy zažijete atmosféru, kterou jinde nenajdete, dáte si skvěle to těla, zatrénujete si, naučíte se překonávat sami sebe, naučíte se překonávat bolest, naučíte se poslouchat své tělo, poznáte své limity, poznáte spousty lidí s podobnými zájmy, poznáte cizí země, můžete se mnohému přiučit od zkušenějších borců (mazání, technika, strategie, výživa, ...), ...
Proti - mnoho z těchto akcí je jen továrnou na peníze (sport je celý prorostlý businessem, jeho čistota je dávno pryč (pokud kdy nějaká byla)), stojí vás to hromadu peněz a času, riskujete zranění, přetěžujete svůj organizmus, leckdy ničíte své drahé vybavení, pohybujete se s šílenou masou lidí, nemáte klid, ...
Vasův běh 2013 - aneb “můj milý deníčku” aneb vykrádám sám sebe...
Malý žurnál, kde naleznete veskrze zkratkovitě podanou výpověď o tom, jak může vypadat zájezd na závod Worldloppetu s cestovní kanceláří
CK Alpin Tour. Předesílám, že šlo o parádně zorganizovanou akci pod vedením majitelky cestovky, paní Dariny. Pokud vás neláká neustálé překonávání překážek, řešení problémů a chcete si s klidem užít vysněný závod, tak jste na správné adrese. Z tohoto pohledu je to skvělá volba, protože je tu někdo:
-kdo vám zajistí startovní číslo,
-kdo vás dopraví na místo závodu
-kdo vám zajistí ubytování
-kdo vás odveze na tréninky, abyste poznali trať (a nepřítele :-))
-kdo vás odveze na start závodu
-kdo vás odveze domů
-kdo je schopen řešit všechny věci okolo, protože dobře zná dané prostředí a ví jak v tom chodit.
Zkrátka nemůžu jinak, než vyjádřit plnou spokojenost. Poznámka na okraj, nejde o placenou reklamu, za tento zájezd (zážitek) jsem zaplatil standardní cenu.
27.2.2013 (středa)
19:00 Odjezd z pražského hlavního nádraží. V autobuse je jako vždy sranda, jsem přirazen k brněnské výpravě z Monte Wet. Po chvíli se přidávám k diskuzi o Ski Adventure 2013 spolu s výpravou orienťáků z Jilemnice. Pak na řadu přichází klasicky penne večeře :-)
21:00 Petrovice, autobus je přestavěn do lehátkové úpravy a po půl hodině vyrážíme směr Německo, Dánsko, Švédsko.
28.2.2013 (čtvrtek)
3:30 Příždíme do Rostocku, čekáme na trajekt.
5:15 Naloďujeme se na trajekt do Dánska.
6:00 Vyloďujeme se v Dánsku.
10:30 Naloďujeme se na trajekt do Švédska,
11:00 Vyloďujeme se ve Švédsku.
13:00 Zastávka ve Švédsku, návštěva Intersportu, no ceny tu jsou trochu vyšší :-) Rottefella Excelerator 700SEK, Fischer XC Control 1200SEK, Atomic Team Classic 2000SEK, Atomic Vasa Race Classic 3200SEK, Fischer RCS Classic Plus 4700SEK, Swix HF? 550SEK. No nekupte to... :-)
18:00 Už se stmívá a my jsme stále na cestě, konečně se objevuje sníh, krásné lesy, kopce, jezera. V buse nám pouští Kolju, netušil jsem, že v něm zazní variace na bondovské téma :-)
20:00 Jsme v Moře na ubytovně.
22:00 Jde se spát.
1.3.2013 (pátek)
5:00 Budím se a zase spím :-)
6:30 Snídaně.
7:30 Procházka po Moře.
9:30 Odjezd pro startovní čísla do centra Mory.
9:45 Máme startovní čísla, skočil jsem si nakoupit jogurty a dvakrát se luxusně ztrapnil, ale co :-)
12:30 Odjezd na trénink do Oxbergu.
13:00 Jsme na trati Vasáku v Oxbergu, lehce se tu pleteme účastníkům VasaStafetten.
15:30 28km dlouhý trénik končící v Moře máme za sebou, byla to pohodička.
16:45 Odjezd na ubytování.
17:00 Na ubytovně, jidlo, odpočinek, sprcha. Spoluubytovaní Švédi mají po štafetách obrovskou žranici :-)
22:30 Jde se spát.
2.3.2013 (sobota)
7:00 Snídaně.
10:00 Odjezd do centra Mory na trénink a nákupy. 8km na běžkách.
13:00 Odjezd na ubytování, oběd.
14:00 Příprava běžek na závod.
19:00 Večeře, balení se.
23:00 Jde se spát.
3.3.2013 (neděle)
2:30 Nedobrovolný budíček, snídaně, nanošení věcí do autobusu.
3:45 Odjezd do Sälenu.
5:00 Příjezd do Sälenu.
6:45 Lyže nachystány ve stopě.
7:15 Jsem na startu, rozcvičuji se.
8:00 Start závodu.
13:30 Cíl závodu.
14:00 Lyže do depositu, sprcha, jídlo, diplom, lyže z depositu, autobus, focení, prohlídka muzea.
21:00 Odjezd z Mory.
4.3.2013 (pondělí)
9:00 Trajekt z Dánska do Německa.
18:00 Petrovice, zpátky v ČR.
19:00 Praha, hlavní nádraží, konec pohádky.
Zajímavé odkazy:
