Čtvrtek 17.9., ještě ráno natěšený na celovíkendovku v Bobr City, odpoledne ji smutně ruším... Ale co, život jde dál, o co že bych býval byl přišel, kdyby se konala? Ale ale, tradiční akce "Z Brna do Brna", zhruba 100km pochod, začínám se těšit jak malý kluk, poprvé co se zúčastním něčeho podobného :-) Nadšení mi vydrželo do okamžiku, kdy jsem si prohlédl mapu závodu (zveřejněnou 24h před startem). Ano, závod začíná i končí na Kraví hoře, jen ta druhá je někde v pr... kousek od Pálavy. To je zrada, takhle jsem si to nepředstavoval, marně se probírám mapami předešlých ročníků a ještě marněji se snažím najít nějaké podobenství, důkaz, že jde o běžnou praxi a že se ve skutečnosti nikdy nekončí v Brně. Hmm, tak letos je to poprvé. A ta trasa... krom Kraví Hory a Pálavy, nuda, šeď, nuda, šeď, akorát támhle vzadu to je snad jediná výjimka, dvě šedi vedle sebe. Ale co, život jde dál. Pojedu na Vysočinu, v sobotu si půjčím pořádného fulla, nakrmím se adrenalinem a v neděli si střihnu časovku na Lucký vrch.
Pátek 18.9., už ráno jsem věděl, že je všechno v pr.. S bolestí v krku a virózou mám nepřekvapivě problém vylézt vůbec z postele. Všechny plány ruším, klid v posteli tuším...
Sobota 19.9., ráno moudřejší večera, les a houbaření zdravější ležení? No to asi těžko, přesto vyrážím na kole autem s tátou na houby. BTW v lese to začíná být zajímavé - krom praváků a růžovek se objevují hřiby hnědé, suchohřiby, různé holubinky, klouzci, ryzci smrkoví a i báječní černohlávci. Odpoledne kratičká slunečná cesta na město, večer luxusní projížďka na kole s Jáňou. Kdo by to byl řekl, že se mnou pojede singtrack lesní tmou a ještě v protisměru :-)
Neděle 21.9., ráno pomýlenější předchozího rána, to pověděla mi jedna vrána. Nemocný sice jsem, ale na umření to není, pomohlo by mi vypotit se na cizím těle, ale žádné není k dispozici. Musím vzít zavděk kovovým ořem. A když se potit na kole, tak pořádně, třeba na závodech :-)
Časovka na Lucký vrch, jejíž historie sahá až do roku 1974, mé pozornosti sice již pár let neuniká, ale ještě jsem ji nikdy nejel. Pravý čas to změnit. Navíc mám skvělou výmluvu, proč jsem to jel tak pomalu - nemocný a ještě na svém kole :-)
Jak už u mě bývá poslední dobou dobrým zvykem, jedu bez registrace, tj. bez čísla, bez placení, bez oficiálního výsledku, bez občerstvení, bez možnosti vyhrát a nebo spíše prohrát. Z NMNM nevyrážím (ne)typicky po vlastní ose, rodiče mě ochotně hodili na místo startu autem, vzhledem k tomu, že je okolo 13°C, vyfukuje jak na Sibiři a temné mraky dávají tušit příchod deště, jsem více rád než by se mohlo zdát.
Tak jakou pyramidu jsem poskládal z chyb tentokrát? Zásadní chybou, bez velkého přemýšlení, bylo vyrazit s virózou, zvlášť když jsem se nevypotit ani zdaleka tak, jak jsem si představoval :-) Další chybou bylo vyskočit z dodávky, sednou na kolo, nerozehřát svaly a postavit se rovnou na start, ale to dělám vcelku běžně. Daleko menší chybou bylo jet ve vestě, která pouze akumulovala desetiny vteřin, které na mě ostatní získávali, tím, že vesta plápolala v silném protivětru a brzdila leč ji švy štačily. Selhala i z pohledu vypocení se, ale o to se podělila s počasím, které v Lačnově hrálo zkrátka jinou ligu než-li v NMNM, jenže jak jsem to mohlo poznat, když jsem vyskočil a jel? Těžko :-) No každopádně to na vestu nebylo a naopak pokud jsem se chtěl vypotit, měl jsem si obléci něco mnohem teplejšího... Další chyby byly vesměs podružné, třeba to, že jsem jel zase nějaký závod na své silničce a nepůjčil jsem si pořádné kolo od Ládi nebo Aleše. Přeci jenom stále brzdící brzda je minimálně psychický opruz :-) Opomenutí slunečních brýlí je pak už jen švestkou na pyramidě :-), naštěstí jsem jel tak pomalu, že mi to při závodě nijak zvlášť nevadilo.
A jaké to tedy bylo? Zajímavé, tak to především. Původně jsem si myslel, že by to mohla být hračka, vždyť závod měří jen 6,5km a nastoupá se pouhých 230m, dokonce i profil je vcelku rozumný, první kilometr de facto po rovině a zbylých 5,5km do mírného kopce viz
mapa. Jenže v tom je zakopaný pes, stále se stoupá bez možnosti odpočinout si... Skoro bych se nebál tvrdit, že je to horší než "Časovka do Věcovských vrchů", která je delší s větším převýšením a mnohem prudšími kopci...
Přestože jsem se dva dny přejídal a závodní váha se krutě blížila 90kg, což bych věděl přesněji, mít odvahu vlézt na váhu, přestože mi zdraví nesloužilo a přestože foukal celkem nechutný protivítr, přesto všechno musím přiznat, že to nebylo tak zlé :-) Za celý závod (jakože jsem tam strávil nemálo času) mě na trati nikdo nepředjel, zato já pár lidí getnul, asi tak co kilometr to jednoho... Bohužel mi naprosto došlo už po pěti kilometrech, takže poslední patnáctistovku jsem šel jak postřelený betonový Golem a tomu odpovídá i čas v cíli, který by mi zajistil v dnešní konkurenci 21. místo z 125 závodníků (15:30). BTW ve finiši mě pobavili hlasatelé, kteří se mě již z dálky ptali, zda závodím (zřejmě neviděli startovní číslo, které vidět ani nemohli) a tak jsem zakýval hlavou jakože ne a tak mě v cíli ohlásili jako předjezdce, a proč taky vlastně ne, polozávodní předjezdec, který dorazil v půlce závodu :-)
Přiznávám se, že jsem se tentokrát snažil, ale nikoliv do roztrhání těla, na to jsem se vůbec necítil a nebo naopak jsem cítil, že tentokrát by to mohlo vyjít, doslova :-)
Docela mě překvapilo, že dolů z kopce mi to trvalo tak dlouho, po té, co jsem se v cíli otočil a vyrazil zpět, se má rychlost pohybovala mezi 35-70km/h, a i přesto mi cesta do Lačnova zabrala okolo devíti minut...
A pak přišel zasloužený houbolov... Houbařit se silničkou je však poměrně náročné (skoro jako ta časovka), tahat ji po lesích, často ji nosit v náručí a přitom neušpinit bílé omotávky :-) Zkrátka to byla challenge. Ale stálo to za to, praváci, růžovky, hřiby hnědé, kováři, suchohřiby, klouzci, ... Škoda, že čištění hub a jejich příprava trvají déle než jejich nalezení v lese a hlavně to není ani trochu zábava :-)
