Richmondské zápisky, díl 41, 6.9.2014, rozsekaný zadek a jiné ohavné zážitky

V sobotu jsme se vykašlal na kluky, kteří si nedali vymluvit Old Rag a zůstal ležet na hotelu. Abych seděl 4h v autě a koukal do blba (nic jiného na dálnicích okolo Richmondu nejde) pak zaplatil za vstup do parku $15, zoufale hledal místo na parkování, protože jsou všechna již obsazena, pak za něj zaplatil $10 a vydal se na zhruba 14km trek, který je úplně na nic, tedy krom asi kilometrového úseku plného krásných skal a u toho se mačkal s tisíci dalšími Američany? Ne!

Řekl jsem: "Ne!" Sedl na kolo a jel se podívat na Lockheed SR-71 Blackbird, který stojí před Virginia Aviation Museum v těsné blízkosti dopravního letiště. Trochu mě otrávily mapy, které přiznaly barvu a odhalily skutečnost, že je to více než 30km. Tušil jsem že z toho bude s mojí kondičkou výlet na celý den, no a také byl :-)

Když jsem nadjížděl nad první dálnicí, tak jsem objevil způsob jak se zbavit různých mořských suvenýrů, které jsem původně chtěl z neznámých důvodů propašovat do Evropy. Naštěstí se mi rozsvítilo, možná za to také může smrad, který mi šel ze skříně a tak jsem se rozhodl zbavit se jich. Místo odpadkového koše nakonec ozdobily jeden ze zdejších mostů :-)

Tuhle ceduli jsem si chtěl už dlouho vyfotit a vlastně nevím proč. Neříká nic zajímavého, krom toho, že Sabelell nesmí na dálnici..

Je možné, že by se dalo i v Richmondu nakoupit zajímavé zboží...

Svatostánky a občas zajímavá budova jo a hromada soch, to je Monument Ave, kterou jsem se rozhodl projet od začátku až do konce. Zarazilo mě kolik lidí jsem tu potkal pohybovat se v těch pekelných podmínkách, tedy pro mě pekelných 30-35°C ve stínu, ve stínu, který se v Richmondu jen horko těžko (doslovně) hledá. Kupodivu jsem potkal i pár krásných ženských. Kupodivu zdaleka ne všichni byli ozdobeni smartphony, tak jako u nás, kde bez nich běhat snad ani nejde :-) Naopak zcela bez podivu bych přešel tu hroznou módu být ověšen hromadou lahviček s pitím. Přeci jenom asi málokdo má chuť zahrávat si se svým zdravím, možná i životem. I já musím přehodnocovat své zažité standardy, jakože na kole piji až po 40km... Ono by to také mohlo být to poslední, čím bych si byl na tomto světě jistý... Takže aby se neopakovala situace z minula s umíráním žízní, vzal jsem si pro změnu dvě pití...

Najednou jsem se ocitnul na známém místě, Richmond Canal. Tohoto místa jsem využil k tomu, abych se v klidu naobědval, už před tím jsem zvládl banánovou svačinu a teď na mě čekalo milé jablko Fuji. Když jsem opustil stezku a napojil se na silnici, stále mi zbývala část jablka, kterou jsem vesele žvýkal. Znenadání kolem mě prosvištěla kráska na silničce, respektive na triatlonovém speciálu. Za standardních okolností bych si to nenechal líbit a snažil bych se dostat svůj skalp zpět, ale tady jsem se naopak pochválil za to, že staré zvyky zůstaly na starém kontinentu :-) No co, pokud cítíte, že vaše tělo funguje v daných podmínkách asi tak ze 40%, tak i běžná "comfort zone" je pořádnou nakladačkou...  Jenže osud tomu chtěl jinak. Děvče zaspalo na stopce a já se přiblížil více než je zdrávo. Stopku jsem přehlídl a zamyslel se, zda vůbec existuje reálná možnost stačit jí na horském kole ověšeném taštičkou a igelitkou s banánem :-) Dívaje se na její pozadí, tedy pardon, její aerodynamickou polohu s rukama na hrazdě jsem usuzoval... Ale houby, všichni víme, že "It's Not About the Bike", takže jsem nechal myšlenky myšlenka a opřel se do pedálů. Aby toho nebylo málo, někdo na mě troubí a ještě mává z okna, jakmile se auto zařadilo přede mě, pochopil jsem. Borec měl přivázané na kufru kolo... No nic, zpátky k lovu, pomalu krásnou neznámou sjíždím, koukám na její lýtka, nabušenější než ta moje (po necelých dvou měsících v Richmondu to však můžeme říct o komkoliv...) a její ruce, ta musí dělat minimálně triatlon... Když se před námi zvedne kopec, tak ji rázem visím na zádech. V tu chvíli se probouzím, zahazuji myšlenku oslovení a pokecu, přeci jenom jsme ve Státech se stálou hrozbou nesoucí jméno "Sexual harassment"... Navíc si teď uvědomuji, že jedu už kilometr, možná míli úplně špatným směrem...

Zpátky na správném kurzu, Williamsburg Rd. Najednou se opět ocitám v úplně jiném světe, chudém světě, takový zapadákov, hromada bordelu a baráků na prodej. Rozbitá silnice, jeden pruh tam, druhý zpět, skoro jako u nás :-) Na chvíli se zastavuji u rozjetého černého hada, z fotky to není zjevné, ale byl poměrně velký, když jsem se otočil, tak jsem spatřil u sloupu zahrabanou mrtvolu chlupatého zvířátka, v tom okamžiku jsem si uvědomil, že bude nejlepší jet rychle dál :-)

K Virginia Aviation Museum jsem se dostal zdoláním louky a tří víceproudových silnic napříč. Krásný pohled na Grumman F-14 Tomcat a zejména Lockheed SR-71 Blackbird, težko popisovat, to se musí vidět na živo. Jo a za rohem byl schovaný LTV A-7 Corsair II. Trochu jsem si prohlédl civilní letiště a hurá domů.

Na cestě zpět jsem nezapomněl kouknout na motorky, nic extra speciálního - HD, Triumph, Ducati, BMW, Honda... Vždy když vidím Gold Winga, dostávám neodolatelnou chuť na něj vyskočit a projet ho, volání divočiny, pardon, šestiválce...

Už po cestě tam jsem byl překvapen řadou cedulí nabízející výprodej nějakého majetku, tu kvůli stěhování, tu kvůli Bůh ví čemu... I bleší trh jsem potkal.

Pár staveb, které mě oslovily.

Školní autobusy o kterých melu stále dokola....


Při návratu na hotel jsem si udělal malou zajížďku do Whole Foods Marketu, chtěl jsem si koupit jablka McIntosh. K tomu jsem měl několik málo dobrých důvodů. Třeba ten, že jsem tu už vyzkoušel Spam a další nezapomenutelná americká potravina spojená s IT je právě tato. Ještě lepším důvodem je však blízký příbuzenský vztah mé nejoblíbenější odrůdy jablek - Spartan, která byla vyšlechtěna křížením odrůd McIntosh a Newton. Dlouho před příjezdem do obchodu jsem uvažoval, co asi udělám s kolem. Před obchodem bych si ho netroufl nechat nezamčené, přeci jenom není moje. Nakonec zvítězila varianta "neřešit" :-) Vletěl jsem do obchodu a rovnou k jablkům, nikdo mi nic neříkal, tak jsem s klidem obrátil na prodavače s otázkou, zda mají McIntoshe, bohužel je nenašel a to je měli minulý týden... tomu se říká fail, ale doporučil mi jinou odrůdu - Braeburn a navíc mi hned kus jablka uřízl ať ho vyzkouším :-) Měl jsem poslechnout a sníst ho celé, já chytrák jsem zbytek poctivě odnesl na pokladnu a spolu s ještě jedním jablkem zaplatil něco mezi 50-60Kč :-) Mezi tím jsem ještě stihl ochutnávku nějaké zelené pomazánky na tortilla chips. Asi bych se do toho nepustil nebýt v tom česnek, cibule, čili apod. Teď přemýšlím, že pokud to bylo z avokáda, tak jsem kecal, když jsem tvrdil, že jsem to nikdy nejedl :-) Nicméně jsem si dobře pokecal, slečna uměla asi 4 fráze česky, její rodina totiž pochází ze Slovenska :-) Na pokladně jsem pak strávil hromadu času, paní přede mnou udělala nákup za $225 a to jsem viděl na páse především zeleninu, to jen pro představu za kolik se dá nakoupit trocha potravin :-)

Richmondské zápisky, díl 40, 5.9.2014, debilní kokoti na drátě a jiné poznámky

Debilní kokoti - ATENTO. Co člověku může udělat větší radost, než když ho vzbudí v 1:00 zvonící telefon a pak následně znovu v 3:00. Kdyby to bylo něco důležitého, ale zkurvená reklamní společnost. Narval bych jim telefon/sluchátko/headset do prdele a ještě je do stejného místa nakopal. Nesnáším tyhle otravný šmejdy!

IFA 2014 a Lenovo v akci. Nový ThinkPad Helix má tlačítka TrackPointu opět zvlášť. Že by už v Lenovo přišli na to, že tlačítka jakožto součást ClickPadu jsou úplně na hov...? Že by svítalo na lepší časy?

Jablka stále na scéně. O tom, že mám jablka rád, ostatně podobně jako skoro všichni, není pochyb, o tom, že to s nimi ve Státech přeháním také netřeba pochybovat (přeci jenom importovaná Fuji jsou sladká jako med a já jich denně spořádám opravdu nemálo). Pokud se chcete dovědět něco o jablkách ve Státech, doporučuji článek "Why Your Supermarket Sells Only 5 Kinds of Apples". Dovíte se mimo jiné, že v polovině devatenáctého století jste mohli ve Státech narazit na tisíce unikátních odrůd jablek, zjistíte proč mnohá zanikla, jak se oživují zapomenuté odrůdy, jak se vůbec jablka množí, proč současný stav není správný, jak fungují "jablečné patenty" a mnohé další (nevyžvaním vám přeci všechno zajímavé). Poučné to je už jen z pohledu toho, že najdete mnoho analogií s naší milou zemí...

Dobrej junk food, junk food kterého se ani nedotknu :-) Už z definice nějak tak plyne, že dobrého junk foodu moc není :-) Ale ani to nepokazí moji radost z toho, že jsem aspoň jednomu dnes odolal...

Nesnáším bordel, zvlášť v klávesnici a už vůbec ne ten, který si sám nevyrobím :-)

Jo a taky nemusím to vedro v Richmondu, dnes jsem se pokusil běžet po 14 dnech nemoci do Deep Run Parku, jako by to bylo za trest... Aktivita, která mě samotného nebaví a ještě za těchto okolností, nechápu, buď se sebou vážně chci něco udělat nebo jsem blázen :-)
Blázen nebo bazén? Do bazénu jsem se rozhodl zajít někdy okolo 22h, ale klid jsem měl jen chvíli, protože se znenadání objevily tři ženy... Skoro to začíná znít dobře, ale pak to zkazí chlap, co přišel s nimi a hlavně jejich věk :-) No raději jsem vypadl, protože jsem neměl chuť vidět jak se to pako zmrzačí, první co udělal byl skok do bazénu, bomba jak kráva (co taky čekat od tlusťocha), jenže do bazénu se nesmí skákat a to z rozumného důvodu, na jedné straně má hloubku 3ft... Blbec, divím se, že si nic nezlámal.

A noční praní, pátek či víkend je den údržby, dnes to nebyla samoúdržba, ale prádloúdržba, ach jak mě to baví a už se nemohu dočkat až to zítra budu žehlit :-)

Richmondské zápisky, díl 39, 4.9.2014, na ostro s plnou hubou poznámek

Richmondské počasí mě nějak naostřilo. To dusivé vedro mě naučilo spát naostro, běhat naostro, cvičit naostro. Teď pomiňme, že neběhám ani necvičím, ale kdyby náhodou jo, tak by to bylo naostro :-)

Klimatizace, můj úhlavní nepřítel, je všude, dokonce se ani nesnaží schovávat :-) Hrajeme spolu takovou podivnou hru, tam kde jsem já, tam ona umírá a přesně naopak. Tedy neumírám tam, kde není, ale ona ožívá tam, kde nejsem :-) Občas se nám do hry vmísí někdo třetí, nezbedná uklizečka, která ji zapne zatímco jsem v práci, někdo kdo v posilovně opravdu maká a potřebuje se chladit... A já ji zase odesílám pod drn, pak teda teču, potit se s klimatizací není problém, natož bez ní :-)

Ráno před prací jsem sedl na kolo a vydal se plnit sliby, čekalo mě odeslání pohlednice a nákup autíček v hračkářství.

Lidi, co se v těchto částech města přesunují prostřednictvím nohou, jsou nejspíše nějak zvláštně postižení a do tohoto světa zkrátka nezapadají. Pocit sounáležitosti pak vyjadřují poměrně vesele, jako týpek, který šel proti mě pěšky a už zdaleka na mě mával a zdravil mě...

Jestliže bych se nebál označit Američany za ohleduplné na křižovatkách, kde mi nechávají mnohem více prostoru, než bych si sám představoval, přestože se klasicky cpu dopředu nepříliš vybíravým způsobem, tak naproti tomu při jízdě ve více pruzích neustále cítím dýchat mi zubatou na záda, nevím zda je to tím, že s něčím takovým na silnici nepočítají, nebo o co jde?

Při cestách městem mě pravidelně baví baví žluté školní autobusy, The Simpsons rulezz.

Na poštu jsem vjel s kolem pomalu až k přepážce, jak se pomalu stává mým zvykem. Přestože mi kapal pot z hlavy přímo na mince, kterými jsem platil za poštovní známky, byli na mě milí, pošťačka/prodavačka se mnou chvíli diskutovala, dokonce jí zajímalo jak dlouho jezdím na kole :-) Srandovní je, že i při odesílání pohlednic musíte na elektronickém terminálu odpovědět na několik otázek týkajících se odesílaných věcí, jako jestli je to křehké, tekuté a kdo ví co ještě...

Do hračkářství jsem také napochodoval i s kolem, vlastně ani nevím jak se mi to povedlo, protože jsem tam vlezl čtvrt hodiny před otevřením :-) Bylo pěkné, že mi prodavačka poradila, kde najdu autíčka, která jsem sháněl, na stranu druhou mě pěkně naštvalo, že ceny byly skoro o 30% vyšší než v internetovém obchodu. Ale opět jsem si dobře pokecal a mimo jiné jsem zjistil, že mám dobrou Angličtinu :-)

Na Američanech je fajn, že jsou neskutečně komunikativní, dají se s vámi do řeči kdekoliv a kdykoliv, což je báječné, protože tréninku cizích řečí není nikdy dost. Ale nic se nemá přehánět a tu se to občas přežene. A mazání medu kolem huby už vůbec nemusím, ač med zbožňuji. Moje Angličtina rozhodně nezaslouží jakékoliv chvály... :-)

Jestliže jsem nedávno mluvil o našem novém autě Hyundai Elantra GT a jak jsem si myslel že je to i30, tak jsem se nakonec nemýlil... Ve Státech prodávají evropskou i30 (nižší střední třída) jako Elantru (střední třída) a ještě s označením GT. Pro připomenutí, tato písmenka jsou zkratkou gran turismo, což je označení pro sportovní případně luxusní vozy dosahujících vysokých rychlostí a schopných dlouhých cest. Typicky se jedná o dvoudveřová kupé... To je už trochu moc, Hyundaii!

Když jsem se zmiňoval o Krogerovi, jak to nejsou špatné potraviny a jak bylo všechno fajn kromě malého detailu, tak sem zapomněl napsat, že tím detailem bylo to, že nebyli ochotní akceptovat mojí platební kartu (v potravinách se mi toto vážně ještě nestalo) no a nabídli mi ať si vyberu peníze v jejich bankomatu, kdybych já věděl, že mě ten výběr bude stát 80Kč a tím se mi prodraží nákup minimálně o třetinu, tak bych jim ho tam raději nechal...

Dnešní výběr z bankomatu druhou kartou mě sice stál na poplatcích mé banky $0, ale pro změnu jsem zaplatil $3 bance vlastnící podělaný bankomat. Závěr? Budete-li potřebovat hotovost ve Státech, pořiďte si ji již ve směnárně v ČR, jinak vše raději plaťte kartou, nejlépe přidruženou k účtu vedeném v USD...

Z domu jsem zvyklý, že se běžně po bouřce pročistí vzduch a ochladí, tady nikoliv... Jediným přínosem poměrně slušné bouřky s velkými srážkami byla ještě větší vlhkost vzduchu... Báječné!

Richmondské zápisky, díl 38, 3.9.2014, den plný překvapení

Hned ráno se člověk ze všech amerických médií doví, že se vážně nikomu nepodařilo prolomit ochranu Apple Cloud a že za únikem "nahých fotografií" celebrit si mohou takzvané celebrity samy, protože neměly dostatečně silná hesla. Jak překvapivé :-) My nic, my jen jablíčka...

Když už jsme u jablek, tak se zdá, že mé oblíbené Fuji, které produkuje firma CMI Apples jsou prozatím dovážená ze zahraničí, takže se necpu pravými americkými jablky, byť se jich tu pěstuje neskutečné množství. A víte co? Vůbec mi to nevadí. Ale když už jsem vyzkoušel ve Státech Spam, měl bych možná vyzkoušet i McIntosh, ne? :-)

V práci rozdávají cetky před tím, než to většina z nich zabalí. Doufám, že zítra stihnu pár šílených samospoušťovek s apartním zeleným papírovým kloboukem :-) Teď je to v práci tak trochu jako ve vetešnictví...

Diety, zůstanou nám celé diety, no né! To je fajn :-) To se mi líbí :-) Sláva!

Banana man, je k nevíře kolik zvládnu za den spořádat banánů. Nicméně proti jamajskému sprinterovi Yohanu Blakeovi jsem stále žabař, denně jich zvládne okolo 16 a jeho osobní rekord leží na hranici 30... Respekt!

Láďa válí ve Žďárské lize mistrů, je to fakt borec, borec který již nakoukl do druhé desítky průběžného hodnocení... Respekt! Jo, ale to asi není žádné velké překvapení :-)

Na hotelové recepci jsou díky mě stále překvapení. Jak se poslední dobou snažím získat slevu na ubytování v New Yorku, pardon, jak se snažím získat ubytování v NY zdarma, tak se mnou mají poměrně často čest... Stejně tak jejich zákaznická linka, která mě dnes překvapila, na druhé straně seděl poměrně sofistikovaný automat, dlouho jsem ho nemohl přesvědčit, že mi nedá odpověď, že potřebuji mluvit s živou myslící osobou... A už jsem se zmínil, že jsem se 14 dní před odjezdem musel odhlásit z hotelu? :-)

Limburger cheese jsem si zamiloval, dnes jsem ho dorazil, ale snad to nebylo naposledy...

Trocha pohybu a litry potu, ne opravdu ten pot nepřekvapí, ale to že jsme se pohnul, byť šlo jen o minutový klus...

Esquire TV se rozhodla ve středu odpoledne vysílat Casino Royale. Jedna z úvodních scén odehrávajících se na Madagaskaru mě neskutečně baví a mohl bych se na ni dívat do kolečka zas a znova. Stejně tak mě baví další skutečnosti, třeba product placement - hlavní hrdina i všichni padouši shodou okolností mají telefony stejné značky. Ještě zvrhlejší je, že jeden z protivníků jezdí v Aston Martinu DB5 z roku 1964, ano přesně v tom, který se objevil v Goldfingerovi. Nad některými dialogy se směji ještě teď (ať tím myslím cokoliv a je v pořádku, že to většina z vás nepochopí)...

• Vesper: "Am I going to have a problem with you, Bond?"
• Bond: "Don't worry. You're not my type."
• Vesper: "Smart?"
• Bond: "Single."

Sprcha? Čerstvě natřeno? A co ta rukavice? Hezké překvápko :-)

Richmondské zápisky, díl 37, 2.9.2014, nákupy, jízdy smrti a tak podobně

Člověk doběhne na hotel a první na co se zmůže je jedno pořádné WTF, na pokoji tak 15°C, klimatizace naplno, všechna světla rozsvícená a jako že jich je... no abych nekecal, možná se nesvítilo v koupelně. Ještě jednou a vytuním jim klimatizaci tak, že na to nezapomenou, minimálně ji už nezapnou... Když už se zmiňuji o praštěné klimatizaci nelze si nevzpomenout na včerejšek, kdy mi bez jakéhokoliv oznámení do pokoje vlezli lidi z firmy, která na hotelu provádí čištění klimatizací. Když už pominu to, že bych minimálně očekával nějakou zprávu od hotelu, tak se těžko dá popsat nasrání, které jsem zažil v okamžiku, kdy mi Míra vykládal, jak se pro mě včera stavoval jestli nechci jet s nimi vyměnit auto a že byl můj pokoj otevřený a nikdo nikde... To že jsem si na svůj odpolední cyklovýlet nevzal ne zrovna laciný firemní notebook asi zdůrazňovat nemusím...

Když jsem vylezl před hotel, kde jsme měli sraz s kluky kvůli společnému nákupu potravin, tak nešlo přehlédnout Kubovo rozčarování, jeho pokoj se nacházel ve stejném stavu jako ten můj, tedy s tím rozdílem, že mu uklizečka nechala svítit i v koupelně :-)

Za chvíli dorazil i Míra, který teprve přicházel z práce a celkem bez přemlouvání a vyhrožování mi odevzdal klíčky od Elantry, ať si ji tedy projedu. Naskočil jsem do auta, kupodivu nikdo se ke mě nepřidal :-) Obhlédl jsem přetlačítkovanou palubovku, bohužel jsem nenašel tlačítko měnící poměr řízení do sportovního módu... Ale co, ECO režim jsem zvládl vypnout podobně jako ESP :-) Na prvním parkovišti jsem jen trochu ohřál motor a vyzkoušel Shiftronic (manuální režim řazení). BTW zahřívat motor v Richmondu je téměř zbytečné, protože auta celý den na slunci stojící jsou rozpálená do ruda včetně kapalin v motoru :-) A pak jsem tomu trochu zatopil pod kotlem na druhém parkovišti, zrychlení z nuly na necelých padesát nic moc, zato gumy v zatáčkách pohvizdovaly o stošest. Pak už následoval trochu divočejší návrat na první parkoviště, tři zatáčky na hranici nedotáčivého smyku s nepěkným kvílením gum, otočka, rozjezd na plný kotel, ABS bohužel vypnout nejde, takže jsem ověřil jeho funkčnost na rozpáleném asfaltu, když jsem zadupl brzdu na krev až do podlahy. Další zatáčka trochu přes čáru a už jsem zastavoval před kluky. Od nich jsem dostal slušnou sodu, jakože kdo má jezdit v autě s hořícími gumami, že je to smrad k nevíře :-) Přeháněli jako vždy... A co auto? No aspoň že se nehoupe jako loď (na mysli mám Nissan Murano), nicméně poměrně vysoké pneumatiky na 16" liťácích pískaní jen o něco méně a motor? No nevím, mizernej zvuk doplňuje pocit slabosti, prostě nuda a šeď. Hodnotit ho v kontextu malého rodinného auta, tak bych byl shovívavý, ale tohle je kurník podle Hyundaie GT! Fail a tečka.


Pak se již řízení chopil Libor a hurá do obchodů (tedy ve skutečnosti něco jako "do háje, už zase potřebuji nakoupit zeleninu a musím do mizerných obchodů"). Libor svoji rozvážnost za volantem pomalu přivádí k dokonalosti, takže za chvíli mi nezbude než snad napsat "kam se na něj hrabe se svými botami Kuba" :-) Poté, co nás seznámil se skutečností, že ho řeči spolujezdců nerozhodí, že je zvyklý na děti v autě se do něho ještě více opřel Míra, prý ať si zopakuje autoškolu :-) Moje zápisky poslední dobou vypadají jako nehorázná kritika mých kolegů a tak abych věci uvedl na pravou míru, přihodím svůj názor na jejich řidičské schopnosti.

• Míra, ten nejmladší a za volantem působí nejzkušeněji. Co více dodat...
• Libor, ten nejstarší, možná nejvyježděnější, pohodový řidič, který jede vždy podle pravidel, ale tím a svojí rozvážností člověka sem tam unudí k smrti. Navíc se zdá, že mu za volantem chybí agilita, nebo by se to také dalo popsat jako přebývající přehnaná opatrnost.
• Kuba, nejméně vyježděný, nicméně, když se do něj nikdo neopírá zcela zbytečnou kritikou, tak lze považovat za pohodového a bezpečného řidiče. Překvapující je však jeho psychická slabost za volantem, kdy se nepovedenou akcí sám dostane pod tlak a když si přisadíme nějakým komentářem, tak se z Kuby stává životu nebezpečný řidič a jeho jízda je čirým adrenalinovým zážitkem.
• Já? Kdysi slušný a dobrý řidič. Dnes prase za volantem, které bez injekce adrenalinu za volantem pravidelně usíná. Díky přílišnému sebevědomí, nutné dávce štěstí, skvělému odhadu a rychlé adaptaci na jakékoliv auto jsem se stal postrachem všech spolujezdců, málokdo se mnou rád usedá do auta, na rozdíl od motorky, což nějak nechápu...

Walmart nic zajímavého nepřinesl, takže ho přeskočím. To stejné se již nedá říct o Best Buy, který jsme navštívili poprvé. Obrovský obchod plný elektroniky, v hlavě mi utkvělo pár myšlenek, o které se s vámi útržkovitě podělím:

• mobily, tablety a notebooky zaplňují vetší část prodejny (oproti ČR)
• celosvětový trend pádel (velkých smartphonů) je více než zřetelný
• Samsung a Apple svými koutky klasicky zastiňují ostatní konkurenci
• notebooky s dotykovými obrazovkami a Chromebooky jsou, zdá se, celkem v kurzu
• v USA nenajdete ve spotřebitelském obchodě jediný Lenovo ThinkPad (v ČR nevídané)
• většina produktů si je podobná jako vejce vejci, proč všichni kopírují Apple i s tím, co se jim nepovedlo
• v drtivé většině případů tragické chiclet klávesnice zamořily svět
• našel jsem ještě horší klávesnici než je Apple Wireless Keyboard, ano je to jakákoliv klávesnice k Microsoft Surface 3 i 2 (to je hnus velebnosti)
• chytré hodinky a náramky frčí o stošest, co že polovina z nich vypadá jako laciný šunt z Číny a druhá stejně odporně...
• chytré cokoliv připojitelné k Apple je stále v kurzu, ať už je to váha nebo pro mě za mě žehlička
• ochota místních prodavačů hraničí s neskutečnou otravností, minutu člověk nemůže patlat zdejší vystavené přístroje bez nabídky pomoci...

Dollar Tree přeskočím jako Walmart a už máme před sebou pouze Kroger, potravinový a lékárenský řetězec. První návštěva, která dopadla překvapivě uspokojivě, tedy až na detaily :-) Hned u vchodu na mě čekala zelenina a ovoce, na první pohled hezčí a rozmanitější než ve Walmartu, palec hore. Teda jedna věc mě zaskočila v oddělení zeleniny a to oranžový a fialový květák. Na Wikipedii a jinde jsem zjistil překvapivou informaci, že tyto varianty vzniky "přírodním" křížením a nejsou výsledkem genetických manipulací poslední doby (asi ponechme pro teď stranou, že v důsledku v tom asi není příliš rozdíl). Tyto varianty jsou dokonce v některých ohledech lepší než původní bílý květák. Třeba fialová varianta obsahuje antioxidanty, které naleznete v červeném víně nebo červeném zelí... BTW dokonce existuje i varianta zeleného květáku :-) Když už jsem se opět brodil Wikipedií, narazil jsem na Romanesco, to jsem sice neviděl (tedy doposud ani na obrázku), ale rozhodně to chci :-)

Musím ocenit, že Kroger je někde na půli cestě mezi Walmartem a Whole Foods, široký výběr a celkem rozumné potraviny. Když jsem mezi sýry narazil na Limburger Cheese, který jsem zmiňoval asi ve dvou předcházejících richmondských zápiscích, jakožto možnou náhradu syrečků, tak pro tentokráte jsem neodolal a vyhodil jsem nekřesťanské množství peněz za malou kostku něčeho o čem jsem jen věděl, že díky kalorickému složení to na příbuznost se syrečky moc nevypadá, ale že smrdí kvalitně, prý patří do první desítky nejsmradlavějších sýrů na světe :-) Cena $6,49 byla nakonec o půl babky nižší než v Whole Foods Marketu, byť jsem si myslel, že je to přesně naopak. A jaký tedy je? Skvělý, smradlavý/voňavý, chutí lehce podobný syrečkům, ve zkratce báječný, měl jsem co dělat, abych ho nedal na posezení :-) Vřele doporučuji.