Richmondské zápisky, díl 6 (II), 2.8.2014, Washington

V sobotu jsme se všichni vydali na první společný výlet, cílem byl hodinu a půl vzdálený Washington DC.

Vlastně už nevím proč, ale byl jsem nominován do role navigátora, takže jsem se pohodlně usadil na místo spolujezdce a začal prozkoumávat půjčený Ford Focus. Záhy se mi podařilo naladit rádio, které hrálo výhradně klasiku, zvláštní, nikdo z osazenstva neprotestoval. První, co jsme slyšeli byla Dvořákova symfonie č. 9 "Z Nového světa", což mě navýsost pobavilo :-)

Mírovi se podařilo sehnat podzemní parkování za 3USD na den přímo v centru Washingtonu, proto jsme mohli v klidu vyrazit pěšky. V průběhu dne jsem si prohlédli většinu turistických památek, fotky asi netřeba komentovat :-)


Jako první jsme navštívili National Museum of the American Indian, pokud byste čekali výjevy z Májovek, tak byste byli určitě zklamaní...


Většina z nás (jak překvapivé) se nejvíce těšila do National Air and Space Museum. Musím říct, že těch několik hodin mi stačilo pouze k tomu, abych muzeem proběhl, potřeboval bych minimálně týden čistého času, abych si muzeum prohlédl, ale i tak vám mohu říct, že je naprosto úžasné...


National Museum of Natural History bylo třetím a posledním muzeem, které jsem stihli proběhnout. Podobně jako to předchozí skýtalo možnost ponořit se do sbírek asi tak na týden a ne na pouhopuhých několik hodin. Toto muzeum jsem vybral já, protože jsem chtěl vidět živé tropické motýly (vedla mě k tomu naprosto sentimentální avšak nádherná vzpomínka). Bohužel jsem se na ně dostal, ne kvůli tomu, že byla prohlídka zvlášť placená, nýbrž kvůli velké frontě a kvůli tomu, že do speciálního skleníku vždy pouštěli jen jistý počet lidí, tak aby celkový počet návštěvníků uvnitř nepřesáhl nějakou maďarskou konstantu :-( I toto muzeum vřele doporučuji navštívit.


National Museum of Natural History nabízí samozřejmě krom "živé" i "neživou" část, která je snad ještě více okouzlující...


Cesta zpět vedla kolem Pentagonu, který bylo třeba také řádně (spíše neřádně) vyfotit za jízdy z auta :-)


Co říci závěrem, miliarda lidí snad úplně všude, i tak návštěva Washingtonu DC stála za to. Ještě se sluší zmínit, že veškerá navštívená muzea jsou bezplatná :-)

Richmondské zápisky, díl 6, 2.8.2014, o tom co je zjevné a o tom co není

Kontakt (zejména šatního ramínka) se sprinklerem způsobí potopu, když jedete v odbočovací pruhu - odbočte a další desítky skvělých a neočekávaných rad, tak to jsou státy...

V této podivuhodné zemi jsem se během pátečního večera konečně rozhodl navštívit hotelovou posilovnu, o které jsem se zmínil, že na posilování moc není. Na svém tvrzení tentokráte nic neměním, posilovna není zkrátka pro mě. První co mi padlo pod ruku a dokonce i pod nohu byl eliptický trenažer, nastavil jsem stupeň obtížnosti na 20 (z 20, jak jinak také u mě, že? :-)) a málem ho nerozhýbal :-) Po 400m jsem myslel, že mě odnesou nohama napřed... Vyloženě jsem zamachroval před tou černoškou, která se usadila v rohu posilovny a jen tak koukala :-) Asi tak po čtvrthodině rozdýchávání a přemlouvání sama sebe ať ještě neodcházím, že čtyři minuty v posilovně, z nichž jsem se hýbal 30s nejsou k ničemu jsem se odhodlal skočit na běžící pás. No to vám povím, rodeo hadra... Tentokráte jsem byl mnohem opatrnější a rychlost zvyšoval postupně, začal jsem asi na 8 mílích za hodinu a dost dlouho mi trvalo než jsem došel k číslici 12,5, přes kterou nejel vlak ani Sabelell. Postupně jsem se probojovával k naprostému odpadnutí, už jsem pomalu hledat na telefonu 112ctku. Navíc jsem zjistil, že slečna sedící v rohu místnosti rozhodně neobdivuje mé pokusy o strhání běžeckého trenažeru a dokonce ani nejrychleji vypučené břicho na světě, které by si zasloužilo zápis do Guinessovky, nýbrž že čeká na uvolnění bazénu ve vedlejší místnosti :-) Dvaceti librové činky jsem už jen tak poškádlil a raději se jich okamžitě zbavil, aby mi nespadly třeba na nohu. Taktéž těch deset kliků jsem dělal pod svícnem, tedy v největší tmě, aby se mi nikdo nesmál...

V sobotu večer po návratu z prvního richmondského výletu (o něm v separátním dílu, který bude následovat) jsem si vlezl do postele, udělal skoro kilo zeleninového salátu a v klidu se u televize navečeřel. Byť jsem byl po celodenňáku unavený jako otrok na galéře, tak jsem v sobě objevil zvrhlou touhu jít si zacvičit. Touha o to zvrhlejší, že jsem si včera nasadil ATB a spíše bych měl ležet než bušit. Ale co, 22:30 jsem naběhl do posilky, vykašlal jsem se na své extrémní nápady, zvolil rozumné zatížení a dal si pár minut na eliptickém trenažeru, ještě více minut na běžeckém pásu a celé jsem to zaklopil pár kliky. Srandovní bylo, že jsem si říkal jaký budu mít večer klid, ve skutečnosti se záhy za mými zády objevila v bazénu tři děvčata. Posilovna a bazén jsou odděleny pouze tenkou stěnou s třemi okny, skrze které je možno prostřednictvím zrcadlové stěny velice dobře sledovat dění v bazénu a tedy i tu usměvavou černo-bílo-černou sešlost ;-) Cvičení jsem díky tomu zakončil mnohem dříve neboť jsem byl nějaký rozptýlený a navíc naplněný touhou jít si zaplavat :-) No a proto jsem šel spát ;-)

Následujícího dne ráno, tedy v neděli, jsem se probudil úplně koženej a přesto jsem šel zase na chvíli cvičit, tedy přirozeně až po obligátní snídani. Ještě chvíli a přivyknu si na tento podivný způsob života, nejprve extrakalorická snídaně plná cukrů a chemie a následně mučení se v posilce (no dobře, tomu mému flákání s koukáním na ženské se vážně nedá říkat mučení, to jsem si hodně zapřeháněl :-)).

Richmondské zápisky, díl 5, 1.8.2014, vzdálenost a blízkost

"...a dálka tolik vzdálená je blízká". Úsměvný text Trampské od Bratří Ebenů vcelku trefně vystihuje dnešní dobu. Takhle v neděli večer před odjezdem do Brna a následným letem do USA si říkám, jak asi budu řešit IT průsery rodičů takhle přes oceán, na ceny telefonátů jsem se sice nedíval, ale bylo více než pravděpodobné, že to nebude žádná láce. Ani teď ty ceny neznám, ale soudě dle toho, že všichni kolegové tu běhají po operátorech a shánějí americkou SIMku, se dá soudit, že jsme se příliš nemýlil :-) Narychlo jsem se rozhodl nainstalovat sobě i rodičům Skype. Sice jsem si připadal trochu oldschoolově (asi to není to pravé slovo, ale to neva), prostě od okamžiku, kdy se ceny neomezeného volání snížily na rozumnou úroveň mi přijde trapné řešit problémy IP světa, prostě všude volám z telefonu... Ale zpět ke Skypu, nainstaloval jsem si ho na svůj notebook i počítač rodičů, jenže při prvním testu jsem objevil závažný problém, stereomikrofon připojený k PC rodičů nefungoval, prvotní tip na problém mono/stereo se v průběhu času ukázal být správný. Jak nastalou situaci řešit? Za normálních okolností by člověk skočil do obchodu a asi za stovku koupil správný mikrofon, ale pokud jste v malém městě, tak v neděli je to celkem problém. No ano, mohl bych sednout do auta, ujet 30km, koupit mikrofon za stovku a bylo by vyřešeno, ale tohle je cesta k hromadění IT šrotu, vyhazování peněz, vyhazování tuny IT šrotu a hlavně je to workaround ne řešení z pohledu daných zdrojů a tedy osobní prohra a já nic nevzdávám :-) Ale abych to zkrátil a přinesl přidanou hodnotu i těm, které už půl hodiny otravuji "technologickými" řečmi. Jednoduše, pokud máte doma streoreproduktory, existuje nenulová pravděpodobnost, že jeden z reproduktorů je připojen k tomu druhému prostřednictvím mono jacku, pak stačí tento reproduktor odpojit a zapojit ho do zdířky mikrofonu a od této chvíle ho můžete používat jako mikrofon. Voila!

Když jsem u toho Skypu, tak dnes ráno, tedy v poledne vašeho času, jsem dostal příležitost si vyzkoušet řešení drobného technologického problému... Co takhle rozchodit nový smartphone Xiaomi Redmi 1S s člověkem, který nikdy neměl dotykáč! Vcelku zajímavá hodinová story :-) Omezím se jen na to nejdůležitější - místo, na kterém jsem ztratil půl hodiny svého života. Xiaomi prodává telefony s vloženou baterií, ale pozor, pod kontakty je vložena nějaká izolační folie, tak aby telefon nešel zapnout... LOL. Během další půl hodiny se nám podařila synchronizace kontaktů na Google účtu, rozchození Wi-Fi a e-mailu. Naučili jsme se telefonovat, posílat SMS a fotografovat...

Snídaňový hate, chtěl bych napsat kvalitní snídaňový hate a zapojit do toho firmu a diety, ale mluvila by za mě jen nasr...ost a zlost, takže raději prvně zchladnu, snad mi k tomu dopomůže zdejší déšť :-)

Ice Party Continues! Pokud jsem včera položil řečnickou otázku ohledně dalších party, tak dnes ji mohu zvednout :-) Zmrzlina se ve čtvrtek nesnědla, takže pokračujeme :-) Denní příjem energie na úrovni asi tak 30.000kJ bez jakéhokoliv pohybu... no tak to teda LOL.

Televize, po sto letech mám zase na nějakou dobu televizi. Johoho, jestli jsem si myslel, že TV v ČR je děsivá, tak nevím, jak ji hodnotit ve státech... v USA Today jsem objevil žebříček sledovanosti pořadů - America's Got Talent, Big Brother, MasterChief, Am. Ninja Warrior a pár běžných televizních seriálů na různých televizích obsazuje první dvacítku... Takže si to zrekapitulujeme - desítky až stovky televizních stanicí, stupidní reklamy co deset minut, miliarda zpravodajství, která stále dokola omílají to stejné a ještě více trapných pořadů, které tu všichni sledují... Kdybych se nesnažil zlepšit své jazykové schopnosti (ne, nemyslím každodenní lízání zmrzliny :-)), tak bych ten křáp nepustil ani na vteřinu, beztak mě z něj za vteřinu začne třeštit hlava :-)

USA Today, to je také kategorie sama pro sebe, noviny ve kterých najdu maximálně jeden dva zajímavé články. Na tom není nic překvapivého na rozdíl od jejich formátu, říká se mu Broasheet, a ve státech to znamená asi tak 12"x22", prostě vyloženě praktický formát :-) No dobře, byl by skvělý na sušení hub a to je výzva, už jsem se díval, že něco jedlého tu roste, takže... ;-)