Štítky

auta (18) běh (34) beskydy (13) brusle (34) cukroví (11) divadlo (1) DIY (2) filmy (17) golf (1) hory (37) IT (68) jednokolka (1) kola (109) kolce (10) koloběžky (4) koncert (4) koně (1) létání (20) lezení (22) literatura (8) lodě (2) lyže (130) motorky (61) osobni (1) osobní (102) plavání (4) posilování (2) potraviny (27) příroda (8) recenze (3) recepty (62) sauna (1) squash (3) tanec (3) telefony (19) turistika (60) USA (58) vlaky (4) vysocina (3) wakeboarding (1) závod (1) závody (84) ZLM (66)

středa 30. července 2014

Sabelell ante portas aneb přechod části Alp

O co jde?

V průběhu 24. ročníku memoriálu Aleše Nováka (přechod Nízkých Tater) mi Jirka s Petrem nabídli možnost zúčastnit se jejich výpravy do Alp. V plánu bylo asi toto - http://veloroutes.org/bikemaps/?route=116816. Celkem mělo jít o 223km s převýšením 18.500m a ještě následným výstupem na čtvrtou nejvyšší horu Rakouska, 3662m vysoký Grossvenediger.



Pátek 18.7.2014, vydání se na cestu

V práci to balím v 14:00 a běžím na vlak, je vedro jako v pekle, leje ze mě, jako obvykle spěchám zbytečně, EC171 Hungaria má 15min zpoždění, vsadím se, že zpoždění nevzniklo na území ČR, přeci byste nečekali, že za něj mohou ČD :-) Okolo 15:00 se ocitám na nádraží v Břeclavi, kde už na mě drahnou chvíli čeká Petr s Jirkou. 15:15 vyjíždíme a za nějakých 6h vystupujeme na 600km vzdáleném parkovišti ve Sankt Sigmundu. Cesta po dálnici byla pruda, ale nakonec utekla celkem rychle, to protože jsem několikrát usnul. V cílové stanici, tedy na počátku naší pěší cesty voní lesy tak překrásně, že bych se do nich s chutí zakousl. Naštěstí jsem unavený tak, že padám k zemi a spím na parkovišti pod širákem, naše odysea pomalu začíná...

Ujítá vzdálenost: 2km
Nastoupáno: 0m
Vyklesáno: 0m
Jídlo:
  Svačina: banán, suk



Sobota 19.7.2014, konec kamzíka v Alpách 

Hned první den s nelibostí zjišťuji, že na tuhle výpravu nemám. V podstatě celý den dělám stín Jirkovi a Petrovi a to stín vrhaný sluncem, které se plazí na obzoru. Do kopce nemám sílu a z kopce je to snad ještě horší, hned první sestupy mi odvařily kolena a přední stehenní svaly, takže lezu jako stařenka před totální endoprotézou. Nevím kam se poděla přezdívka "kamzík" z Nízkých Tater. Mohu jen hádat, v první řadě to jistila špatná fyzička, které nepomohla ani týden stará viróza, kterou jsem léčil v pátek sekáním futer, sbíráním rybízu v dešti, v sobotu celodenním vařením marmelád, v neděli PG a zednickou výpomocí a od pondělí do středy dalším PG. Nedobré bylo i zbytečně těžké vazadlo, 30kg bylo v daném kontextu prostě příliš. Svoji roli v mé nevýkonnosti sehrála i absence ženského elementu v naší výpravě, přeci jenom ženy jsou stále tím nejvíce motivujícím co znám...

Horské prostředí je okouzlující, krása Alp se jednoduše musí zažít, těžko se popisuje a proto připojím jen pár postřehů:

  • Slunce, teploty snad okolo 30°C a jasná obloha, topím se v potu, kupodivu zásadně nepodceňuji pitný režim, za den jsem zvládl možná 6l vody.
  • Voda, něco co na pochodu přes Alpy neřešíte, na každém druhém kroku je totiž řeka, říčka, potůček, vodopád a nebo něco podobného ledovcového původu a není nic jednoduššího než se ke zdroji sehnout a pít. 
  • Obavy, krom obdivu horské kráse mě naplňoval i pocit obav, hned první den jsem udělal tisíce kroků, kdy by mi Zbyňou doporučované pojištění Alpenverein bylo k ničemu, maximálně tak, že by se má rakev proletěla vrtulníkem... Netušil jsem, že budu muset udělat tolik kroků, kde mě každý bez nadsázky může stát život.
  • Vrcholy, hned první den výpravy jsme v rámci fakultativních výletů zdolali nejvyšší vrchol cesty, 3002m vysoký Schöntalspitze.
  • Krávy, v nižších polohách okolo 1500m jsou samé krávy, a jak Jirka podotkl, vypadají kýčovitě. Od té doby jsem je považoval za kýč, za malovaný kýč a tak mi ani nepřišlo podivné proplétat se mezi nimi, no a to bych si doma nedovolil :-)   
  • Hygiena, koupel v ledovcovém potoku je slušnej odvaz.
  • Slivovice, jo bez ní by to nešlo...

Vstávání: 5:30
Cesta: 7:15-19:15
Ujítá vzdálenost: 23km
Nastoupáno: 2000m
Vyklesáno: 1300m
Jídlo:
  Snídaně: špagety
  Svačina: suk
  Oběd: špagety
  Svačina: suk
  Večeře: 150g uzeného Eidamu 40%, 150g poličanu, chléb



Neděle 20.7.2014, vrať se, ty odporné slunce

Budím se pořádně rozlámaný, po uvaření čaje a špaget se kocháme východem slunce. Teploty nadále zůstávají vysoké, ale obloha se postupně zatahuje, takže je celkem příjemně, tedy než v 14:30 přijde déšť. Přechody sedel ve výšce okolo 2800m a výstupy na vrcholy vysoké asi 3000m mi dělají stále větší a větší problémy, cítím se vyřízený. Prosím kluky, aby mi pomohli se zavazadly, díky nim jsem lehčí o nádobu s benzínem a půl stanu :-) Poprvé spatřuji všudepřítomné sviště, po chvíli nabývám pocitu, že jich tu je více než krav :-) Bez slivovice to nešlo ani tentokrát, stále teče proudem..., stejně jako ledovcové potůčky, ve kterých se opět umývám. Díky brzkému zakempování vymýšlíme speciální program, rozpravy o ženách jsou vystřídány mým Kindlem, ze kterého nám začíná Petr předčítat, první na řadu přichází Páni ze Žumbokova od M. Žambocha.

Vstávání: 5:30
Cesta: 7:30-14:30
Ujítá vzdálenost: 10km
Nastoupáno: 900m
Vyklesáno: 800m
Jídlo:
  Snídaně: 150g poličanu, chléb
  Svačina: suk, 2 čtverečky čokolády
  Oběd: špagety
  Svačina: suk
  Večeře: 100g poličanu, chléb

 

Pondělí 21.7.2014, neustávající déšť

Po propršeném nedělním odpoledni se zdá být počasí o trochu přívětivější a tak na nic nečekáme a již v 6:15 jsme na cestě. Přelezeme jedno sedlo ve výšce 2700m a za Neue Regensburger Hütte to balíme, je 10:00 a spolu s mlhou se vrací ve velkém déšť. Celý zbytek dne strávíme ve stanu posloucháním M. Žambocha v Petrově podání - tentokráte knihy Líheň 1. K neustávajícímu dešti se přidává slušná zima. Bez slivovice by se to snad ani nedalo...

Vstávání: 5:30
Cesta: 6:15-10:00
Ujítá vzdálenost: 7km
Nastoupáno: ?m
Vyklesáno: ?m
Jídlo:
  Snídaně: špagety
  Svačina: suk
  Oběd: špagety
  Svačina:
  Večeře: špagety


Úterý 22.7.2014, zmáčený hate

Po propršené noci se probouzím zmrzlý a přednasraný. Zjištění, že potok, který se objevil pod naším stanem mi vytopil batoh a díky mé nedůslednosti promočil jednu tašku s oblečením, o druhé oblečení se postaral včerejší déšť, takže mi zbývá asi tak jedna třetina suchého oblečení, mě vážně nepotěšilo. Nemluvě o tom, že po odlehčování batohu mým zoufalým vyžíráním jídla mi zavazadla zase ztěžkla nasáklou vodu a věřte mi, že to bylo poznat. Podobně radostné pro mě bylo rozhodnutí zbytku výpravy vyrazit neprodleně na cestu, byť bylo jisté, že dříve nebo ještě dříve zmokneme... Všudepřítomná mlha přecházela volně v mrholení, občas do deště a zpět. První třetinu cesty jsme šlapali v ovčích exkrementech, tolik sra..k jsem v životě neviděl, proč jen ty ovce tak zbožňují turistické cesty? Mokro činilo cestu ještě mnohem nebezpečnější, na jednom kameni jsem uklouzl a už jsem se viděl na zádech, to jsem naštěstí ustál. Druhý pád, kdy mi uklouzla noha na svahu a já už pomalu mizel v nějaké propasti byl horší, sice jsem se udržel na cestě, ale následky pádu odnesla kyčel. Ke všemu kombinace mlhy a měsíční krajiny (ve výškách nad 2500m) už byla vážně otravná, první tři dny mi tato krajina připadala zajímavá, ale teď to byla monotónní mrtvá krajina zahalená mlhou a srač...mi ovcí. Zlaté Nízké Tatry a o Beskydech raději ani nemluvě, to bychom se mohli dostat k Cimrmanům, něco ve smyslu - když to srovnám s výletem na Kokořín... :-) Odpoledne se však trochu vyčasilo, já postupně začal sušit na batohu hadry, sestoupili jsem níže a já viděl zase neviděnou krajinu a tak jsem se trochu uklidnil a začal jsem si to opět užívat. Okolo 17h spolu s příchodem deštěm jsme to zapíchli a postavili stan. Nakonec pěkný den jsme zakončili koupelí v ledovcovém jezeru - luxus, tak ledovou vodu jsem ještě nezažil, zima ochromovala mé tělo do té míry, že jsem se nemohl hýbat - skvělý zážitek, další posunutí vlastních hranic :-) Večer Petr pokračoval v předčítání Líhně 1. O slivovici se asi ani zmiňovat nemusím, že?

Vstávání: 5:30
Cesta: 7:45-17:00
Ujítá vzdálenost: 20km
Nastoupáno: 1300m
Vyklesáno: 1300m
Jídlo:
  Snídaně: špagety
  Svačina: suk
  Oběd: 150g salámu, chléb
  Svačina:
  Večeře: špagety



Středa 23.7.2014, návrat kamzíka? ne, bohužel ne

Ve středu mi svitla naděje, že by se můj stav mohl zlepšit. V prvním výstupu jsem se držel zuby nehty kluků, kopce pak začal sbíhat a do dalších kopců jsem letěl stejně jako v Tatrách. No ano, jako za starých dobrých časů, jenže okolo jedné hodiny mi došlo a propadl jsem se tam, kde jsem byl o den dříve. Během výstupu (spíše výběhu) jsem si zlomil nehet na palci, kvůli kterému jsem pak večer nemohl usnout, ale to neva, šlo o skvělý den. Při jednom výstupu do sedla ve výšce přibližně 2800m jsem všechny předbíhal a vesele si pak pod vrcholem na sněhovém poli vykračoval s rukou v kapse, v druhé jsem držel sojový suk, který jsem pomalu ujídal. Oblečen do termotrika se proti mě z mlhy vynořovali lidé navlečení do zimních bund, čepicí, rukavic, na nohách mačky, v ruce cepíny... LOL připadal jsme si typicky nepatřičně, je také pravdou, že na vrcholu bylo +8°C a celkem větrno, takže jsem nepatřičně oblečený byl, nešlo jen o pocit. Po cestě se nám podařilo tentokráte i zakufrovat, nikomu se nechtělo vracet, takže jsem si to pokusili zkrátit cestou přímo za nosem, no myslím si, že tento příspěvek mohu psát jen díky rostoucím kapradinám, kterých jsem se několikrát zoufale chytal ve snaze nepřijít o svůj život... Možná je na místě vyslovit pár kritických slov na adresu rakouského značení turistických tras v Alpách. Jsou k ničemu, tedy pardon, pokud se budete držet nedůsledného a nekonzistentního značení, tak máte jistotu, že někam dojdete, otázka ovšem zní kdy, kam a jakou cestou a to vám značení neřekne... V 16h jsme cestu zabalili a po postavení stanu začali sušit hadry na rozpálených kamenech. Pak následovala chvilka poezie, tedy pardon, prózy a večerní koupel - tentokrát v teplé vodě jednoho mělkého bezodtokového ledovcového jezírka. Zároveň se objevila na slunci skvrna, tedy špatná zpráva - došla slivovice.


Vstávání: 5:30
Cesta: 7:30-16:00
Ujítá vzdálenost: 16km
Nastoupáno: 1200m
Vyklesáno: 1300m
Jídlo:
  Snídaně: 100g salámu, chléb
  Svačina: suk
  Oběd: 150g salámu, chléb, špagety
  Svačina: suk
  Večeře: salám, chléb, špagety
 



Čtvrtek 24.7.2014, Italský závěr

Ráno jsme vyrazili vzhůru do sedla a poprvé změnili plán, místo cesty přes nekonečnou řadu dalších sedel á la nahoru a dólu jsme se rozhodli pro delší zato však jednodušší cestu přes Itálii. Překvapilo mě, jak se změnila krajina a zejména charakter horských vrcholů. Kluci to popisovali jako bychom se rázem ocitli v Dolomitech. Snad půlku cesty jsme valili traverzem v neskutečném svahu, který mě nemálo poznamenal, při jednom uklouznutí jsem už padal do neznáma, instinktivně se zachytil levou rukou trávy, jenže moje celková hmotnost přesahovala hrubo 100kg a rameno to nevydrželo, mám pocit, že dopadlo jako moje pravé při pádu na kolečkových lyžích před dvěma roky. Druhou půlku jsme šlapali po silnicích a zpevněných cestách pro auta, na nich nás chytla bouřka, která na nějakou dobu ustala a pak se zase iterativně vracela ve slabších reinkarnacích. V nehostiném počasí provázeni nechutnými cedulkámi, které v lesích nad Brennerem zakazovaly houbaření jsme okolo 17h dorazili do cíle mé cesty. Zde jsme zapadli do obchodňáku, kde jsme se malinko rozšoupli. Kluci se nakonec rozhodli spolu se mnou ukončit naši výpravu ještě dříve než jsme se dostali do její poloviny, což mě nemálo překvapilo. Mohla za to dlouhodobá předpověď počasí, která neslibovala nic příjemného. Já jsem byl již před výjezdem rozhodnutý ukončit své putování dříve, dokonce jsem měl koupenou jízdenku žlutým z Innsbrucku do Brna, protože pár dní před odjezdem na dovolenou jsem se dověděl o služební cestě, ale o tom někdy (brzy) příště :-)


Vstávání: 5:30
Cesta: 7:30-17:00
Ujítá vzdálenost: 32km
Nastoupáno: 1000m
Vyklesáno: 1700m
Jídlo:
  Snídaně: 100g salámu, chléb, špagety
  Svačina: suk
  Oběd: 150g salámu, chléb, špagety
  Svačina: suk, energetický gel Enervit
  Večeře: 150g bílého jogurtu, 100g sušené šunky, špagety
 

 

Pátek 25.7.2014, Innsbrucká odysea

Poslední noc byla zkrátka příšerná. Rozhodli jsme se spát pod širákem krytí přístřeškem nedostavěné novostavby někde uprostřed Brenneru. Na tom by asi nebylo nic extra zvláštního, ale představa jak nás dostanou italští Carabinieri s obviněním "neoprávněný vstup na cizí pozemek" a přišitím pokusu o vloupání a kdoví čím ještě mi nedopřávala klidu. Tento pocit se ještě prohloubil v okamžiku, kdy jsem byl ze sna probuzen nějakými opilci, kteří kolem nás slídili... Další probuzení s pohledem na povalený ruksak mi klidu nepřidalo. K tomu rámus řeky, vlakového nádraží, mlha, zima a totální unava... BTW to že na nás bylo vidět, podle kluků, z administrativní budovy přes silnici znervózňovalo asi jen mě, nicméně ráno jsem se tomu od srdce zasmál, když jsem obešel budovu z druhé strany a zjistil, že šlo o policejní budovu... aneb pod lampou bývá největší tma :-)

Zbudil jsem se již před 5h ranní, s úlevou jsem zjistil, že mi nikdo nic neukradl a začal se balit na cestu. Po páté jsem se rozloučil s kluky a vyrazil do 30km vzdáleného Innsbrucku, kde jsem měli domluvený sraz na hlavním vlakovém nádraží. V životě jsem stopoval pouze jedenkrát, během studií, a to neúspěšně, když mi v Brně na hl. nádraží zatímco já stál již na nástupišti změnili nástupiště příchozího vlaku na Vysočinu a já místo domů jel někam na Adamov. Samozřejmě jsem tehdy spěchal, nejspíše na rande a tato komplikace donutila i zapřísáhlého nestopovače začít stopovat, jenže se nepovedlo a nakonec jsem tak musel počkal na vlak, který mě vrátil do Brna. Tentokrát to byla výzva bez příchuti notorického nestopníka, aneb dostaň se z Itálie do rakouského Innsbrucku a nejezdi prosím vlakem :-) Co si však budeme povídat, zarostlý šílenec s ohromným báglem na zádech před 6h ranní bez ženské... Překvapení! Asi desáté auto mi zastavilo, borec jedoucí v Suzuki Jimny... Když jsem se na potřetí neúspěšně pokoušel dostat do třídveřového teréňáku, nemohl jsem si nevzpomenout na Jirkův popis problémů spojených se stopováním natěžko :-) Nakonec jsem se do auta dostal, rukama a nohama se s borcem domluvil a on mě přiblížil o 10km blíže mému cíli. Vyhodil mě ve Steinachu, kde jsem se pokusil o další kolo stopování. Opět jsem ušel asi kilometr opět až na konec obce a asi dvacáté auto mi zastavilo, borec z Liebherru, který v dodávce jel do práce do Innsbrucku. Tentokráte jsme pokecali o trochu více, dokonce jsem zjistil, že jeho dědeček pocházel z ČR z Brna, svět je zkrátka malý. Reálně jsem se po necelé hodině od začátku stopování objevil v Innsbrucku, to nebylo tak zlé...

První pocity z Innsbrucku ve mě zanechaly velice kladnou ozvěnu. Nádherné čisté město plné cyklistů (kola tedy děsivá a navíc v příšerném technickém stavu, ale who cares), hromada motorek a ukázněný provoz. Asi po půl hodině chůze jsem se dostal na hlavní vlakové nádraží. Po další hodině dorazili Jirka s Petrem a tak jsem se mohli vydat na prohlídku města. Naše první kroky vedly do nádherného parku Hofgarten, zde jsme posnídali a v klidu vyrazili na prohlídku historického centra, které mi přišlo působivější a krásnější než např. historické centrum Prahy. Ale nejen historií živ je člověk, na městě můžete obdivovat téměř cokoliv, krom památek např. řeku Inn, architekturu, olympijská sportoviště a rozhodně nelze opomenout působivé panorama hor, které Innsbruck obklopují. Chtělo by se mi použít antipatern cimrmanovského "v Českých Budějovicích by chtěl žít každý"... ano, tady bych si dokázal představit svůj život.

V 13h jsem naskákali do auta a vyrazili k domovu. Stejně jako cesta tam i cesta zpět trvala zhruba 6h a byla 600km dlouhá. Do Břeclavi na nádraží jsme dojeli v 19:04, tedy minutu před odjezdem mého vlaku do Brna, naštěstí měl 5min sekeru, takže jsem ho stihl a nečkaně už v pátek večer dorazil do Brna.

Vstávání: 5:00
Cesta: 5:50-13:00
Ujítá vzdálenost: 10km
Nastoupáno: 0m
Vyklesáno: 0m
Jídlo:
  Snídaně: 200g rozinek, suk, 500g podmáslí, špagety
  Svačina: suk
  Oběd: 500g podmáslí, špagety
  Svačina: suk
  Večeře: suk


A jaké to tedy bylo?  

Náročné, nebezpečné a krásné, nejlépe však vyzkoušet na vlastní kůži, nic lepšího ze mě asi nedostanete.

A kolik to stálo?

Doprava:
1400Kč - náklady na cestu autem, parkování apod., při cestě 3 osob
  65Kč - jízdenka ČD Brno-Břeclav (In-karta)
  65Kč - jízdenka ČD Břeclav-Brno (In-karta)
 288Kč - storno SA jízdenky Innsbruck-Brno
======
1818Kč

Jídlo:
 47Kč - Prosc. Crudo FF 100g 1,69EUR
   6Kč - yogurt nat. int. 150g 0,23EUR
  28Kč - podmáslí 500g (2 x 0,50EUR)
  20Kč - rozinky 200g
  65Kč - Poličan 350g
  45Kč - Vysočina 300g
  35Kč - Eidam uzený 45% 150g
  64Kč - sojový suk 50g (13 x 4,90Kč)
  68Kč - špagety 500g (4 x 16,90Kč)
    0Kč - Enervit en. gel 25g
  40Kč - tmavý celozrnný chléb 500g (2 x 20Kč)
======
 418Kč

Celkem:
1818Kč - doprava
 418Kč - jídlo
======
2236Kč

Kolik energie jsem spotřeboval na cestě

Tento odstavec tu není protože bych tak žral výživové hodnoty, ale primárně slouží pro mě jako vodítko, abych věděl kolik potravin a jakých budu potřebovat na další výlet do hor :-)

Jednotkové kalorické hodnoty zkonzumovaných potravin:

  • Prosc. Crudo FF (100g): 774kJ, tuky - 5,3g, sacharidy - 0g, bílkoviny - 34g
  • yogurt nat. int. (100g): 278kJ, tuky - 3,7g, sacharidy - 4,7g, bílkoviny - 3,6g
  • podmáslí (100g): 163kJ, tuky - 1g, sacharidy - 4g, bílkoviny - 3,4g
  • rozinky (100g): 1252kJ, tuky - 1g, sacharidy - 79g, bílkoviny - 3,1g
  • Poličan (100g): 2038kJ, tuky - 47g, sacharidy - 0g, bílkoviny - 18g
  • Vysočina (100g): 2054kJ, tuky - 48g, sacharidy - 0g, bílkoviny - 16g
  • Eidam uzený (100g): 1367kJ, tuky - 26g, sacharidy - 1g, bílkoviny - 25g
  • sojový suk (100g): 1776kJ, tuky - 16g, sacharidy - 56g, bílkoviny - 11g
  • špagety (100g): 1494kJ, tuky - 1g, sacharidy - 73g, bílkoviny - 11g
  • Enervit en. gel (100g): 1225kJ, tuky - 0g, sacharidy - 71g, bílkoviny - 0g
  • chléb (100g): 1000kJ, tuky - 1g, sacharidy - 50g, bílkoviny - 8g

Kalorické hodnoty zkonzumovaných potravin:

  • Prosc. Crudo FF (100g): 774kJ, tuky - 5,3g, sacharidy - 0g, bílkoviny - 34g
  • yogurt nat. int. (150g): 417kJ, tuky - 5,6g, sacharidy - 7,1g, bílkoviny - 5,4g
  • podmáslí (1000g): 1630kJ, tuky - 10g, sacharidy - 40g, bílkoviny - 34g
  • rozinky (200g): 2504kJ, tuky - 2g, sacharidy - 158g, bílkoviny - 6g
  • Poličan (350g): 7133kJ, tuky - 165g, sacharidy - 0g, bílkoviny - 63g
  • Vysočina (300g): 6162kJ, tuky - 144g, sacharidy - 0g, bílkoviny - 48g
  • Eidam uzený (150g): 2051kJ, tuky - 39g, sacharidy - 2g, bílkoviny - 38g
  • sojový suk (650g): 11544kJ, tuky - 104g, sacharidy - 364g, bílkoviny - 72g
  • špagety (2000g): 29880kJ, tuky - 20g, sacharidy - 1460g, bílkoviny - 220g
  • Enervit en. gel (25g): 306kJ, tuky - 0g, sacharidy - 18g, bílkoviny - 0g
  • chléb (1000g): 10000kJ, tuky - 10g, sacharidy - 500g, bílkoviny - 80g

Za 7 dní jsem tedy snědl:
  • váha - 5925g
  • energie - 72401kJ 
  • tuky - 505g
  • sacharidy - 2549g
  • bílkoviny - 600g

V průměru na jeden den připadá:
  • váha - 846g
  • energie - 10343kJ 
  • tuky - 72g
  • sacharidy - 364g
  • bílkoviny - 86g

pondělí 7. července 2014

Z motorky vede jen jediná cesta, cesta do vzduchu

A začalo to tak nevinně... Sedím v hospodě s kamarády z vejšky a se zájmem poslouchám, jak jeden létá na paraglidu a jak je úžasné hodit batoh se sedačkou a padákem na záda, sednou na motorku, dojet pod kopec, vylézt na něj a pak se pustit do vzduchu... Myslím, že již v tuto chvíli to začíná být jasné všem, co mě znají. Jednoho dne se Ríša ozval, ať se přijedu kouknout za Hrušovany na motorový paragliding. Na letišti jsem se seznámil s několika piloty, výrobcem motorů a instruktorem, slovo dalo slovo a já si domluvil malou informativní schůzku po víkendu. No jak to asi mohlo dopadnout, když už před tím jsem si vzal za své heslo "z motorky existuje jediná cesta, cesta do vzduchu!"

9.6.2014 pondělí, podvečer - schůzka skončila poměrně očekávaně, začal jsem shánět kurzovné 7900Kč
10.6.2014 úterý, ráno - u doktorky nechávám nekřesťanských 350Kč za razítko "schopen"
10.6.2014 úterý, odpoledne - poprvé dostávám nad sebe PK a poprvé letím v Senticích, co vám budu povídat, je to nepopsatelná krása
11.6.2014 středa, odpoledne - druhý trénink s větrem v zádech mezi Bystrcí a Žabětínem končí znovunatrženým stehenním svalem, jsme sežráni zaživa komáry
17.6.2014 úterý, odpoledne - třetí trénink ve Valchově, vítr v nárazech a jeho špatný směr nedovoluje létat byť jsme na krásném kopci, zato se učíme křížáky a manévrujeme s PK nad hlavou
20.6.2014 pátek, odpoledne - první teorie na letišti v Tuřanech, paráda a ta kulisa - letadla malá i velká, vrtulníky, Suzuki Katana ;-)
24.6.2014 úterý, odpoledne - čtvrtý trénink v Kobylí, první skutečný let, já to žeru, luxus
26.6.2014 čtvrtek, odpoledne - pátý trénink ve Valchově, minutové lety v dosud nepoznané výšce - nádhera
1.7.2014 úterý, odpoledne - šestý trénink v Hrušovanech, na navijáku a vysoko - 360° obrat, svět z ptačí perspektivy, cesta tam i zpět na kole, je to krása
2.7.2014 úterý, odpoledne - druhá teorie u mě doma
4.7.-7.7.2014 pátek-pondělí, sedmý a osmý trénink, luxus na Lijaku ve Slovinsku, koupání v Soči, 238Kč kemp, 280Kč poplatky za startovačku a přistávací plochu, 740Kč za cestu
10.7.2014 čtvrtek, odpoledne - třetí teorie u mě doma
13.7.2014 neděle dopoledne - devátý trénink v Koclířově, odviják, 3x150Kč, let na motorce :-)
14.7.2014 pondělí, odpoledne - čtvrtá teorie u Jirky
15.7.2014 úterý, odpoledne - pátá teorie u táboráku s párky v očekávání technoparty :-)
16.7.2014 středa, odpoledne - desátý trénink v Kobylí, těsně před bouřkou, hraní si PK nad hlavou

...a tak jsem se stal pilotem (rozuměj pilotem začátečníkem)




neděle 29. června 2014

Ty vole (nejen na základní škole)

Brzdové světlo do kufru Givi aneb italské "bellimbusto" 

...většina dílů na motorku od italského Givi mě přivádí ke skepsi ohledně toho, kam to dotáhl starověký Řím! Jak mohou prodávat světlo ke kufru, které má vnitřní kabeláž asi tak o 15cm kratší, takže nemůže kopírovat jeho vnitřek a zmenšuje tak jeho využitelný objem asi o 15%? A to raději nemluvě o návodech na montáž, které počítají s tím, že nějaký díl je součástí kufru a on není a když ho po nezbytném martyriu seženete, tak ho máte zase bez šroubků, ty měly být přirozeně součástí kufru... Kua kua kua! Člověk montáží něčeho tak triviálního nakonec stráví skoro půl dne.

 Vesnická zábava aneb s Metaxou, ty vole, na věčné časy

...příběh o tom jak Sabelell dostal Frisco. Tedy dostal ho ne na pití, nýbrž dostal jím po palici. Asi to bylo poprvé, co jsem dostal skleněnou lahví po hlavě. Nebylo to tedy tak, že by ji někdo držel v ruce a praštil mě, poněvadž v takovém případě by podtitulek obsahoval slova jako "karate" nebo "ležel  v krvi (no ano, nejsem si jistý kdo vlastně :-)" apod. Tato láhev přilétla neznámo odkud z parketu, já měl obrovské štěstí, že měla poměrně plochou dráhu letu a já, že mám tvrdou hlavu. Odnesl jsem to jenom bolestivou boulí na hlavě, která se za den téměř ztratila. Láhev odražená od mé hlavy pak atakovala ještě nějaké děvče do ramene, chudák pak vypadala, že s rukou skoro nemůže hýbat.

...pořád jsem vypadal lépe než ty dvě více než stokilové bečky, které se rozhodly rozbít si huby. Více než půlhodinová rvačka s krví a modřinami. Každý si pod pojmem zábava představuje prostě něco jiného.

...co by člověk také čekal na pouťové zábavě v Bobrové. Třeba Metaxu jsem tam také nečekal, skupina, která rok co rok končí a rok co rok pokračuje ve hraní nebo spíše v pití? No v pití je na tom rozhodně lépe než ve hře a zpěvu, ale co, stejně mě baví :-)

...ač tlustý přeci hubený. Aspoň tak jsem si připadal mezi školou povinnou mládeží a dětmi, kurník, asi pořád sedí u počítače (já asi ne, že? :-)) a tloustnou, kam se na ně hrabu... Jo myslím, že USA máme na dosah, aspoň v tomto nelichotivém ohledu.

...neméně překvapivé bylo konání zábavy na hasičském cvičišti místo pod fotbalovým hřištěm (prostě tam, kde se koná vždycky), no co, aspoň jsme s Aldou pokecali. Stejně dobře jsme pokecali s Pavlem, jeho ženou, sestrou a dalšími kamarády. V rámci možností jsme zapařili a okolo druhé jsem si to namířil domů, no ano, Aldu jsem na zábavě nechal, přeci bych ho nepřipravil o ranní sedmikilometrový pěší výlet :-) Sám jsem si dal poklus Terryho Foxe, ač mám nohy obě, tak ta s natrženým svalem ještě neuzrála pro normální běh. Doposud jsem netušil, že konec světa (rozuměj Bobrová) je tak velká, musel jsem překonal 1,5km, abych se dostal k autu...

V lese je mi dobře aneb vzduch, houby a singletracky

...řádně nevyspalý jsem vyrazil po ránu do lesa. Vzduch, stromy, houby, shyby a singletracky. Si povídám: "ty vole, jak jsi mohl ty tratě odsuzovat, aniž bys je vyzkoušel, jak krátkozraké!" Teď mě baví a městem investované miliony korun mi na mysl ani nepřijdou, zvlášť když se řítím klopenými zatáčkami, občas poletuji vzduchem na skocích, těsně míjím stromy a nechávám se opájet leckdy nebezpečnou rychlostí...

Malotraktorem k moři aneb ty vole, nespi na dálnici

...po čtyřech hodinách spánku a krátkém lesním výletě jsem se vydal chystat dodávku k výletu. Těsně před polednem bylo hotovo a já vyrazil na téměř 600km dlouhý výlet dodávkou, se kterou jsem musel jet jak s traktorem, velice pomalu, abych jí něco neprovedl. Překonal jsem vzdálenost, která dělí Brno od moře ve Slovinsku, ale pochvalu bych si nedal. Na dálnici jsem usínal a i přes několik zastávek nezabránil pár mikrospánkům, SKA-P mě chyběli jak sůl... Ale nikomu jsem neublížil a sám přežil, mám tak možnost poučit se a příště neopakovat takovou nezodpovědnost! BTW sehnat dálniční známku v Brně na konci června byl sisyfovský úkol, ale jak říkám, příště budu moudřejší.

V lese na houbách aneb houby nečekají, ty vole

...nesmírně naivní bylo myslet si, že v sobotu viděné růžovky na mě počkají do nedělního rána :-) Nejsou tyhle, budou lepší :-) A také, že byly, dokonce jsem našel i krásného suchohřiba. A k tomu klasika - les, vzduch, ticho, klid, vůně, stromy, shyby a nakonec houbařský singletrack :-)

Švagrová je snad nemocná, ty vole, chtěla svézt na motorce 

...titulek by snad i stačil, ale nejvíce mě pobavil příjezd ozdobený jejím proslovem ne nepodobnému tomu, který jsem už letos slyšel, něco jako: "skvělý, báječný, jela bych znovu, jen jsme mohli jet rychleji" :-) Dámy, to asi mohli, ale ne se mnou za řidítky :-)

Ty vole, to byl zase let - ani déšť, ani stín, ani pláč na Fešáky neplatí...

...na mě však jo (logika je neúprosná, ale zřejmá :-)) Za cestu do Brna bych se nepochválil, naháněn bouřkami, které mi šly vlastně vstříc (a to rovnou z Rakouska) jsem se cítil poměrně ohrožen, takže jsem nemálo letěl. Dešti jsem se sice nevyhnul, avšak nárazový vítr, blesky a přívalové deště mě nestihly. Tedy aspoň ne na motorce, na kole nedlouho poté již jo. Celkem mě bavilo vidět pěší a cyklisty zalezlé pod stříškami, podchody a snad i v kanálech, aby na ně nekáplo trochu vody. Město jsem měl pro sebe a s blbým (rád bych však napsal šibalským) úsměvem jsem durch mokrý pomalu a těžce ukrajoval kilometry vedoucí k domovu.

Ty vole, to jídlo

...víkendová klasika, která bolí. Jakože mnoho potravin, které zvládnu nepovažuji vyloženě za špatné, taková bílá selská Hollandia, med, vločky, chřest, ale to množství... a když se k tomu přihodí pár pochutin, jako luxusní domácí jahodový džem, vepřové maso, kačena, nádivka, knedlíky a zase to množství... jo nakonec ještě zasypat cukrem, pomastit máslem a protřepat... hlavně nemíchat, to můj žaludek nemusí :-) BTW noční růžovky na másle asi také nejsou tím nejvhodnější, ale za to byly nepřekonatelné :-)


pondělí 23. června 2014

Trápení na lize pokračuje, neverending story, tentokráte na časovce

Kdyby náhodou někdo netušil, tak se letos snažím vyzkoušet pár disciplín (rozuměj všechny) na ZLM (Žďárské lize mistrů) a očividně se mi tam nedaří. Nemohou za to ani tak zranění, jako spíše mizerná fyzička ve spojení s obžérskými záchvaty, které jsou mi příliš často příliš nablízku. Další díl utrpení neslo název "cyklistická časovka".

Cyklistická časovka je takovým milým výletem ze Žďáru nad Sázavou do Skleného. Necelých 8km z nichž je 7km do kopce. Ale nejsme ve skutečných horách, naše opičí hory to jistí, takže větším problémem než převýšení může být vítr, který občas nepříjemně fouká na otevřených pláních a zejména množství sil, který se ukrývá v našich slupkách (nebo spíše neukrývá :-)).

Ač jsem ještě nedávno anoncoval neúčast na časovce, která byla doposud historicky mojí nejsilnější disciplínou na lize, tak osud se vším nějak tak klasicky zamával. Plánovaná Literární Vysočina se rozsypala na litery, které se poskládaly do titulku cyklovýletu na jihu Moravy s návštěvou vinného sklípku a o den pozdější návštěvou Dukovan. Ale i zde se osud vyřádil (no dobře, trochu jsem mu pomohl :-) občas tahám, jak jdeme společně ruku v ruce s osudem) a tak jsem nakonec skončil na Vysočině a pařil na Nova Civitas - 100 zvířat, Uhlíř :-), The Tap Tap, Poletíme... No moc jsem toho nenaspal, ale to neva, noha přežila, takže vzhůru na neděli, kterou jsem strávil v JE Dukovany (nebojte, do řídicího centra mě nepustily, takže bezprostřední jaderná havárie asi nehrozí :-), po cestě zpět se zastavil na procházku v Mohelenské hadcové stepi (pokud jste zde nebyli, doporučuji to napravit, užasnou a ojedinělou přírodní scenérii tu kazí snad jen Dukovany na obzoru, jinak bych musel mluvit o dokonalosti :-). Pak už jen spousta povinností a slibů, s časem jsme zase už klasicky hráli na honěnou. Kdyby tu někoho překvapilo, že je pozdní odpoledne a já se chystám psát o závodech, které začínaly v 10h ráno, tak bych tu měl pořadatelům nemálo poděkovat za možnost švihnout si závody ve večerním extra termínu spolu s Anitou. Ale zpět k věci. Jak jsem se již výše přiznal, moje rekordní váha ve spojení s mizernou fyzičkou slibovali další extra průser... Po dlouhé době jsem pěkně vyměknul a rozhodl se nejet závod na PVTM (Punk Vehicle Training Machine) třeba už jen proto, že jsem ji přestavěl na PVFM (Punk Vehicle Fixie Machine) a na ní jsme se rozhodl nejet, protože jsem ji jednoduše prodal :-) No a na fullovi jsem týden před závody zajel tréninkově časovku za 22min, ehm ehm, tak to asi ne... Ve své tragikomičnosti jsem poprosil Aldu o půjčení silničky, rozuměj skutečného silničního kola, juchůůů stal jsem se tenkodušákem (trefné, Et...). Alda jezdí na CB, takže jsem dostal kolo bez pedálů, ať si přidělám svá SPDčka - no málem jsem dozávodil a to jsem ani nezačal :-) Sundat SPDčka z mého fulla jednoduše nešlo, ani s půlmetrovou pákou na klíči se je nepodařilo povolit. Takže jsem skočil za Láďou, který mi ochotně půjčil svoje kolo, abych si z něho mohl půjčit SPDčka :-) To to začíná, aspoň, že trenky jsem měl svoje ;-) Nevím jak se to stalo, ale čas byl zase přede mnou a já ho musel stíhat. Nejraději bych jel i na start blbých 13km autem, ale asi čtvrthodinová přednáška Aldy o tom jak na silničce jezdit a jak nejezdit mě přesvědčila k tomu, že bych se na ní měj nejprve naučit jezdit :-) Lidi, to je věc, to kolo letí jako šíp a nebrzdí, juchůůůůů! Je pravda, že jsem se celkem zrušil už při cestě na závody, ale co, to mi je podobné. Během čekání na Anitu jsme dlouze pokecali s panem Šustrem (organizátor), správných chlápek... Pak se objevila Anita a s ní i odhalení malého nedorozumění, nepojedu s Anitou, ale jejím synem :-) Jo takže budu někomu koukat 8km na záda, tedy pokud mi nezmizí v první zatáčce :-) Tak 15letý borec, který se právě vracel ze závodů, běžel čtvrtku, půlku a nevím co ještě... Klasický atlet jak ze žurnálu vystřižený na překrásném Duratecu, to zas bude ostuda pomyslel jsem si... Ale co, jdeme na věc.

5, 4, 3, 2, 1, start! Borec šel do vedení, ale já měl v zásobě skvělou strategii - žádnou strategii, prostě jsem to jako vždy od začátku napálil co to šlo :-) Pokud člověk nejde s profíky, pro které je mé napálení jen vlažným tréninkovým tempem, tak se v těchto okamžicích odpoutávám od startovního pole a užívám si pár vteřin slávy v čele, než mi doje :-) Navíc jsem nechtěl jet v háku, dokonce mi přišlo nefér, aby jel v háku on :-) Abyste pochopili, normálně se časovka startuje s minutovým intervalem, tj. jízda v háku by pro nás byla zvýhodněním oproti ostatním a o to vážně nestojím... Takže jsem mu prostě ujel, no ano, po prvním kilometru mi začalo krutě docházet. Klasická hyperventilace (LOL asi bych měl přestat používat tento termín, zvlášť, když znamená něco úplně jiného, než chci říct) :-) Prostě jsem funěl jak parní lokomotiva, nosem jsem nestíhal zásobit plíce vzduchem, takže jsem nasával vzduch na maximum otevřenými ústy, ale ani to nestačilo... Vcelku běžná zatmění, kdy mám pocit, že se i s kolem svalím do příkopy by mi to potvrdila :-) Po krátké době jsem se už jen více otáčel za sebe než šlapal :-) To bych si měl pro příště odpustit, při jednom otočení povolil pedál a já se vyckvaknul a ztratil nějakou tu vteřinu nápravou, aspoň že jsem si nerozbil hubu... Ale co na Sklené jsem se nakonec vyškrábal v čase 17:38 a borce před sebe nepustil. Na kopci jsem měl pocit, že mi někdo vyrval všechny sliznice z krku, takhle je vysušit by nezvládla ani sušička vzduchu jedoucí na 120%.

Co říci k výsledku, dva roky zpět jsem to jel za 17:23,10 na Favoritce... Těžko říct, kolik mi přidalo/ušetřilo půjčené kolo - jednu nebo dvě minuty? Nevím, ale asi o tolik jsem na tom hůře než v sezóně, kdy jsem na sobě vážně makal. Aneb další tragédie za mnou a o té co přijde - dálkové plavání se raději nezmiňovat...

[update] Výsledky odhalily nelichotivou skutečnost - 7. místo, tj. stejné umístění jako před 2 lety. Jenže tehdy jsem proháněl borce na neskutečné plečce a byl jsem na tom dobře, teď své slabosti záplatuji skvělým materiálem... No ale aby vše nevyznělo tak tragicky, tak zkusím vnést trochu pozitiv do závěrečných vět, třeba jakože jsem se v celkovém hodnocení dostal do první padesátky aneb posunul jsem se o 10 míst vpřed. Ještě pozitivnější je pozice Ládi - v celkovém hodnocení mu patří 25. místo - gratuluji!

Zajímavé odkazy:






neděle 8. června 2014

Liga je liga aneb stonožka a kolečka

V neděli 8.6. bylo na programu další kolo sportovního občasníku zvaného Žďárská liga mistrů, tentokráte bylo věnováno kolečkům, a to ve většině případů rovnou osmi. Ač ligu beru s úsměvem a jistým nadhledem, prostě tak, abych se jí jenom bavil a nestalo se z ní vážné závodění s vážnými tréninky, které by mi radost pokazily, přesto jsem se k několika jakožetréninkům odhodlal. A nejen to, pořídil jsem po 1000km na inlinech nová kolečka i s ložisky - konkrétně Rollerblade Spiral HP 100mm/84A s ložisky HTO. V týdnu jsem se dvakrát projel v Brně, v pátek s Láďou na oválu u Ski 13km, v sobotu ráno na cyklostezce Sázava-Přibyslav dalších 20km, pak pro zábavu v sobotu odpoledne na kole 42km a v neděli dopoledne asi 25km, jo ty cyklokilometry vážně asi moc neprospěly, ale o to více bavily, podobně jako spálená záda, nohy a následná sauna na motorce.

Plán byl přímočarý jako obvykle. Brzký příjezd na start, vmáčknutí se do první rozjížďky, ideálně spolu s Láďou a mámou (no ano, další člen rodiny, kterého jsem ukecal do závodění :-)) vystřihnout to nejlepší, co ve mě je a pak hurá domů, do Brna plnit sliby. 

Jaké však bylo naše překvapení, když ještě po 15h probíhaly na ovále v ZR nějaké mnohem prestižnější inline závody...(BTW liga měla začínat v 15:30). A jaké bylo naše překvapení, když odhad mluvil o 2h zpoždění... No nic, sedli jsme do auta, dojeli domů, dali jsem saunavyjížďku na mašinách, najedli se a zase valili zpět. Na místě jsme zjistili, že odhad organizátorů byl naprosto neadekvátní dané situaci a že všichni mají závod odjetý, jen my ne... No aspoň jsme nemuseli čekat :-)

Lehce jsme se rozbruslili a hurá na start. Vystřelil jsem jako z praku (no spíš z natrženého praku, ale to tu nebudeme rozmazávat) a valil si to ve vnitřní dráze vstříc dalšímu okruhu ve snaze něco urvat (já měl na mysli dobrou pozici, ostatní mluvili o jakémsi svalu nebo co :-)). No každopádně jsem příliš nevnímal, že na mě od začátku hulákají, že mám jet v prostřední dráze :-) Takže jsem byl po jednom kole stažen ze závodu, nuceně jsem počkal až dojela má jízda a mohl jsem si to sám v klidu zopakovat. Kdo by to byl řekl, že mě to jedno kolo naplno vyčerpalo a že při opakovaném startu (který se mi snad povedl i o trochu lépe než ten první) budu po prvním kole zcela KO. Prostě mi došlo po 333m a zbylé dva okruhy tj. 666m jsem bojoval už zcela klasicky se starými známými - sám sebou, svým vyčerpáním a díky tomu stále větší pravděpodobností rozbití huby... Přes jistá škobrtnutí a nechutně silové pojetí, které jsem si před startem mimochodem zakázal, jsem se nakonec do cíle nějak doploužil v čase 1:47,9. Trága, průměr okolo 33km/h, asi bych se měl rozpomenout na doby, kdy jsem  byl schopen na inlinech atakovat 40km/h. Výsledkem je Bůh ví kolikáté místo, jedno je však jisté, smůla, kterou bych už asi měl začít nazývat pravým jménem - něco jako závodnická impotence pokračuje a v lize se mi nedaří. Jímá mě jisté podezření, že příští závod to nespraví, teda hlavně protože na něj asi zase nepůjdu :-)

Ale co, zábava byla a o tom to je. Nebo snad ne? :-)

[update] Po zveřejnění výsledku se ukázalo to, co jsem anoncoval, na závody si odskočil nějaký "profík" ze závodů, které předcházely lize a natrhl "pr..." všem, dokonce i neochvějné inline stálici ligy, Radimu Kamenskému a to rovnou o více než 14s - propastný rozdíl na jednom kilometru. Já dostal naděleno více jak 25s - au, au, au! Tím se srazil i můj bodový příděl na nechutně nízké číslo, takže jediné, na co není potřeba nahlížet naprosto kriticky je pořadí v závodu, 5. místo je doposud nejlepší umístění na lize... Je naprosto jasné, kde musím přidat:
  • fyzička - síly mi nesmí dojít po prvním kole!
  • technika - v zatáčkách jsem pomalý a na rovinkách stejně tak, navíc to peru silou
  • brusle - 10s propast nepřeklene ani technika s fyzičkou, mizerné fitness brusle je třeba nahradit speedovými, to se nedá nic dělat :-)

Zajímavé odkazy:



úterý 3. června 2014

Šrouby pro blastry na Suzuki GSF 1250, GSX 1250, DL 1000

Pokud si pořídíte blastry na Suzuki GSF 1250, GSX 1250, DL 1000, konkrétně následující objednací čísla:
  • 57541-06G10-291 (blastr levý)
  • 57541-27G01-291 (blastr pravý)
Tak záhy zjistíte, že bude třeba doobjednat několik šroubů, podložek a matek. To by nebyl žádný problém, kdyby nebylo třeba těchto šroubů:
  • 57500-06G10 (pravý)
  • 57300-06G00 (levý)
Není na nich v podstatě nic speciálního, nicméně každý z nich stojí přibližně 500Kč... Pokud chcete ušetřit 1000Kč, tak se můžete nechat inspirovat výkresem náhrad těchto šroubů (levý delší a pravý kratší):



Pro kompletní montáž budete potřebovat následující materiál:
  • náhrada 57500-06G10 (pravý) - viz výkres
  • náhrada 57300-06G00 (levý) - viz výkres
  • 2 x pojistná matice M6
  • 2 x šroub M6x10
  • 2 x podložka 6,5x16 (pod šrouby M6x10)
  • 2 x podložka 8x20 (pod pojistné matice M6)
Americkou variantu vyráběných šroubů si můžete prohlédnout na následujících fotografiích:
  • vzhledem k tomu, že jsou blastry přidělané na čepech brzdové a spojkové páčky, je třeba dotahovat pojistné matice s citem, tak aby to neovlivnilo jejich chod (jakože není problém dotáhnout je více než je zdrávo)


pondělí 2. června 2014

Kůň, viděli jste ho, kůň!

Je pozdní nedělní odpoledne a já si to líně (jak jinak taky s parciální rupturou bicepsu femoris) šlapu na kole kolem Globusu do Lelekovic. Někde v půli cesty odbočím do lesa a jdu si odskočit... obrátím se od stromu, udělám dva tři kroky, zastavím se a hledím skrze les. Tu najednou slyším hlasitý dusot. Trhnu sebou. Střelhbitě otáčím hlavu. Kůň, řítí se na mě kůň! Uskočím vzad. Upírám zrak na to překrásné zvíře jak letí s větrem o závod po úzké strmé cestě lesem vzhůru. Nad sedlem se ladně vznáší neméně krásná dívka a s úsměvem se mi omlouvá. Zcela omámen nevnímám... Fascinující spojení něžné drobné dívky a mohutného svalnatého koně z něhož sálá nepopsatelná síla. Jejich soulad se mi vrývá do srdce, dech koně, úsměv dívky, dusot kopyt, něha vlajících vlasů, rychlost běhu... Vzápětí mizí v zatáče. Vydávám ze sebe jakési citoslovce úžasu a naplno ve mě hoří touha splnit si další dlouho nenaplněný sen, na jehož konci je něco takového...

Ne, nesním o tom, že se stanu nádhernou múzou, která oslňuje chlapy v lese letem na koni :-) Z tohohle pohledu je můj sen daleko realističtější, chci si rozumět s koňmi. Na jednu stranu mi je smutno, že nikdy nebudu moci nikoho omámit tak, jak se to dnes povedlo té neznámé, na stranu druhou o tom se mi ani nezdálo :-). Ono asi těžko bych ze sebe udělal múzu a kůň se kterým poletíme bude mít také jiné proporce, díky mému břichu a váze půjde jistě o nějaké pracovní plemeno schopné tahat obrovské těžké kmeny po lesích, atletické známky u něj budeme hledat stěží...

Ale i tak se už nemohu dočkat :-)


neděle 1. června 2014

Potraviny a EU

EU v současné době rozeznává tři schémata podpory a ochrany jmen kvalitních potravin a zemědělských produktů.

  • Protected Designation of Origin - PDO (chráněné označení původu - CHOP)
    • výroba, zpracování a příprava v dané zeměpisné oblasti
    • použití daného know-how
  • Protected Geographical Indication - PGI (Chráněné zeměpisné označení - CHZO)
    • úzká souvislost s geografickou oblastí
    • nejméně jedna fáze z výroby, zpracování nebo přípravy probíhá v této oblasti
  • Traditional Speciality Guaranteed - TSG (Zaručená tradiční specialita - ZTS)
    • zdůraznění tradičního charakteru a to buď ve složení nebo výrobě


Detaily najdete na webu EU. Nejzajímavější je však databáze DOOR (Database of Origin and Registration).

Při zkoumání databáze mě překvapilo/pobavilo několik položek:
  • jsou zde zaevidované potraviny kandidátských zemí EU (Turecko)
  • jsou zde zaevidované potraviny zemí mimo EU a dokonce mimo evropský kontinent (Brazílie, Čína, Dominikánská republika, Indie, Kolumbie, Thajsko, Vietnam)
  • Slovensko mě baví
    • Liptovská saláma, Špekáčky, Spišské párky, Lovecká saláma jsou zaregistrovány jako "Multi-country" :-)
    • proč podali žádost o registraci Jihoceská Zlatá Niva, Jihoceská Niva nechápu, tedy pokud neexistuje na Slovensku něco jako Jižní Čechy :-)
    • nebýt pár úletů, tak Slovensko vypadá jako sýrová velmoc
  • Češi jsou přeborníci v registraci piva (to by asi nikdo nečekal, že?)
  • celkově je v databázi asi 1500 položek, takže hurá na to :-)