Hyjé, ... a vůz bláznů se dal do pohybu

Páteční odpoledne, prší, začtený v knize čekám na autobus směr Vysočina, když v tom mě někdo zdraví. Prsty jedné ruky i s rezervou stačí na to, abych spočítal známé pražáky původem z mého rodného kraje, a tak je pro mě setkání s Jirkou překvapením.

Zanedlouho se má představa poklidného víkendu stráveného s knihou a počítačem rozplývá v dusnu deštného autobusu. "Zítra jdu na závody do Studnic, cross-country..." "Zajímavé, v kolik to začíná?" "Nevím, koukni na web Nového Města." "OK, už to vidím, ty Jirko, počkej, co to je, MTBO v Zubří?" "A do háje, dal bych si obojí, ale trochu se mi ty závody kryjí, ale to neva, zvládnu to... :-)" Tak nějak jsem se od plánovaného ležení dostal k nenaplánovanému závodění. 

Po příšerné čtyřhodinové cestě jsem se ocitl doma a nezbylo než se dobít na Internetu, jako Akumulátor :-) Předtím jsem se však musel postarat o své kolo, chybělo mu sedlo (okradl jsem PVTM), chyběly mu blatníky (vzhledem k celonočnímu dešti se jednalo o užitečný doplněk), chyběl mu mapník (bez toho se závodí v MTBO vážně špatně) a řetěz (ten sice nechyběl, ale oleje by se v něm nedořezal). Pátek přetekl do soboty a já se stále dobíjel. O půl druhé ráno jsem si dal pravidelných 103 leh-sedů a vydal se na kutě.

V sedm ráno jsem s pokřiveným úsměvem zamáčkl budík a po vydatné snídani vyrazil do Zubří zaregistrovat se na závod ČP MTBO ve sprintu v kategorii "Open Short". Auto jsem trochu nešťastně zanechal příliš daleko od dětského tábora, což mělo za následek téměř 2km běhu hned po ránu :-) Trochu překvapivě doprovázelo moji registraci několik zmatků, asi jsem je překvapil požadavkem, že chci startovat co nejdříve, nejlépe první, abych stihl závody na Studnicích :-) Prvně to vypadalo, jako že jo, pak se ukázalo, že vakant s časem 0 byl zrušen, takže ne, pak mi přidělili číslo a to číslo neměli... Nakonec vše dobře dopadlo, číslo jsem dostal jiné a čas mého startu připadl na 9:46. Nebýt toho, že závod startoval ne v Zubří, ale v Lísku, který je vzdálen 12km od Nového Města, tak jsem byl přesvědčen, že stihnu odjet závod, vrátit se domů a být na registraci závodu na Studnicích v 11:25. Po cestě ze Zubří jsem dokonce stihl vyřídit poštu. Doma jsem se převlékl a vyrazil do Lísku. Poslední dobou dojíždím na start mnoha závodů na poslední chvíli, ani tentokráte tomu nebylo jinak. Necelých 10min zbývalo do mého startu, když jsem dorazil. Sotva jsem dofoukal kola a upravil si oblečení, už jsem se mohl vřítit do startovního koridoru. 

9:46 jsem odstartoval, čekalo mě vzdušnou čarou 3,3km, 65m převýšení a zejména 12 kontrol, z nichž bylo potřeba celou polovinu hledat přímo v Lísku. Nečekaný zážitek závodit přímo v obci a to poměrně dost drsně adrenalinový... Desítky lidí, kteří neskutečnou rychlostí lítají na kolech křížem krážem obcí, hvízdají na sebe, aby se nesrazili, gumy přesto pískají o sto šest, zkrátka neskutečný mumraj a to za plného provozu. Luxus nad luxus, dupete do pedálu, snažíte se zorientovat v mapě, občas kouknete na silnici, na poslední chvíli se vyhnete z boku přijíždějícímu závodníkovi, a tak stále až do lesa. Tam se situace lehce uklidnila, cest a  křížení zde bylo o něco méně než v dědině. Co se ovšem nezměnilo za celou dobu závodu, byl můj mizerný výkon, zejména ten orientační. Nohy celkem fungovaly, stíhal jsem ostatním celkem bez problémů, ale věčným kufrováním jsem se dostal na úroveň dětí ze základky, které sice jezdily pomalu, ale stíhali mi díky tomu, že zvládaly práci s mapou :-) Ale co, zábava to byla vlastně jako všechny orienťáky, potažmo všechny závody, do cíle jsem se dostal, po cestě jsem si dokonce stihl uvědomit, že nejedu scorelauf a že musím sbírat kontroly v pořadí, v jakém jsou v mapě zakresleny :-) Příšerný výsledek v podobě 20min jízdy mě dostal na první místo? Nevěřím! Aha, prý jsem jel v kategorii holčiček do 5let, tak to jo... :-) BTW z výsledků je vidět, že zcela zbytečným kufrováním jsem se na trati zdržel asi o 2,5-3min déle než by bylo vhodné při mém tempu.

• Výsledky: http://osn-cz.eu/mtbo2012/MTBO_OSN_sprint/openshort.htm

Po dojetí do cíle jsem byl okraden o svoji mapu a vydal jsem se co nejrychleji domů, tedy přes Zubří, kde jsem musel vrátit SI čip a vyzvedl jsem si log závodu. Domů jsem dorazil v 10:45, přesně hodinu před startem Memoriálu Cyrila Musila, 6km (6 okruhů s délkou 1km) dlouhého přespolního běhu, který se konal v nejvýše položené obci Vysočiny, Studnicích. Na tomto místě si dovolím malou vsuvku, je velice pěkné, že krom ostudných novoměšťáků (ano někdy se za ně vážně stydím), existují i tací, kteří si podobných lidí váží a na jejich počest uspořádají memoriál. Před odjezdem jsem stihl rychlou sprchu, jeden rohlík a lžíci medu, krom toho jsem se i převlékl a vyrazil autem na Studnice. V 11:15 jsem dojel k turistické chatě Studnice, kde mě čekala registrace. Venku jsem se potkal s bráchou Janči, jejím přítelem, Tomem, a přirozeně s Jirkou. Pomalu jsem se začal rozcvičovat, když v tom pan Hubáček (organizátor této akce) začal svolávat lidi na start. Parádní překvapení, závod byl odstartován o 20min dříve.

11:25 výstřel startovní pistole přerušil moje rozcvičování a pole 13 závodníků se dalo do pohybu, lépe řečeno zařadilo první kosmickou a já se rázem objevil na chvostu, no chvostu, spíše jsem byl v pr... Hned jsem se ocitnul ve skupině 4 posledních běžců, kterým se ti vepředu neskutečným tempem vzdalovali. Na začátku druhého okruhu jsem byli už jen 3 (poslední :-) ), celý závod jsem si myslel, že jsem s Tomem poslední, ale velký neznámý běžec běžel ještě daleko za námi, o jeho existenci jsem dozvěděl až v okamžiku, kdy jsem vbíhal do cíle a on teprve do posledního kola. Hned druhý okruh jsem pochopil, že nejsem superman a že moje nohy se vážně po 45min odpočinku nestačily vzpamatovat z MTBO sprintu. Začal jsem cítit nepříjemný pocit ve stehenních svalech, který se zanedlouho proměnil v křeče. Ve třetím okruhu se přidaly i křeče do lýtkových svalů spolu s bolestivým bodáním v obou bocích. Konec třetího kola nám okořenil Tomáš Kourek (vítěz), který nás předběhl o celé kolo. Ve čtvrtém kole nás začali předbíhat i další závodníci. Páté kolo donutilo (tedy společně s křečí) zastavil Toma, zastavil jsem s povděkem s ním, nevím jak dlouho bych se udržel na nohách, kdybych dál běžel. Po půl kilometru chůze jsme se vrátili k běhu, klusu, poloklusu :-D Na začátku šestého kola odpadl Tom, zřejmě se potkal s další neodvratnou křečí, já se zvesela blížil do cíle, když v polovině okruhu mě chytla křeč do krejčovského svalu a já po čase zažil opět ten pocit, že závod zabalím. Musel jsem úplně zastavit, stát a až po nějaké době jsem se odvážil kulhat :-) Ale co, do cíle jsem se dostal na 11 pozici z 13. Je pravda, že jsem spíše než s běžci bojoval se sebou a křečemi. Ranní závod mi z tohoto pohledu trochu neprospěl, nemluvě o mých volejbalových botách určených do tělocvičny, přece jenom 2/3 okruhu vedly lesem v trávě, bahnu, listí, přes kameny... Férově však musím říct, že bych i bez výše zmíněných handicapů moc lidí nepředběhl. Ač se jednalo o provinční závody novoměšťáků a pár lidí z okolí, tak je potřeba nezapomínat na to, že mnozí z nich jsou držitelé mistrovských titulů ČR v bězích různých délek a návštěva ze Švédska, Erik Rost je mistrem světa v LOBu. Abyste si udělali správnou představu o borcích, kteří se běhu zúčastnili, můžeme si srovnat časy nejrychlejších, např. s během v Pisárkách - Triexpert Cup 29.8.2012, časy 18:47 versus 20:16 mluví za vše ((ne)taktně zamlčím, že běžet po asfaltu a běžet cross country je pořádný rozdíl). Můj děsivý čas 28:20 je opravdu ostudný.

• Pořadatel: http://atletikanmnm.wz.cz/pages/novinky.html
• Lukáš Kourek (vítěz): http://www.atletika-behy.cz/bezec.php?id=131
• Matěj Trávníček (třetí): http://www.behej.com/bezecke-tabulky/zavodnici/30654-travnicek-matej
• Erik Rost (čtvrtý): http://en.wikipedia.org/wiki/Erik_Rost

Co potom, co pak? Cesta domů, nákup, luxusní oběd - semolinové penne s mákem a cukrem. Jedna věc mě však stále lehce trápila - venku nádherný mrazivý podzim s téměř jasnou oblohou, vůně lesního vzduchu, během MTBO sprintu jsem viděl nějaké hřiby... no nedalo mi to a vyrazil jsem do lesa, přeci nebudu sedět u knihy a u počítače :-) Výsledkem nebyl špatný, vyčištěná hlava a plíce, hned jsem o kilo lehčí :-) Hříbky stále rostou - praváci, hnědí, babky, k tomu přidejte ryzce smrkové a václavky. 

Večer jsem vyměkl a vykašlal se na další aktivity (i když mě ty kolce vážně lákaly :-)). V poklidném tempu jsem zajel na vyhlášení vítězů MTBO, a pak v noci, no spíše už ráno druhého dne si dal 105 leh-sedů, které bývají vstupenkou do postele.

Noční neúspěch

11.10.2012 jsem se rozhodl vyzkoušet na vlastní kůži GPS painting. Jak již název postu napovídá, nebyl jsem právě úspěšný. Od Kulhánka jsem se dokázal odtrhnout až v 20:30 a už v té chvíli jsem se obával, že mě sousedi nebudou mít rádi, protože jsem po projížďce na kole plánoval zapnout pračku. Jisté bylo, že do 22h to opravdu nestihnu a reálně hrozilo, že půlka paneláku zakusí půlnoční chuť mé rychlootáčkové pračky :-) Že se tak stalo je možné předeslat již v úvodu. Po vyjetí jsem zamířil do Háje, pardon, do Hájí a následně do Hostivaře(í). U vodní nádrže jsem chtěl vyzkoušet první malbu, vše se zdálo být jednoduché, GPS jela, mapu jsem měl předem načtenou, jen jsem netušil, že v noci v neznámém terénu v lese s bludičkou, místo skutečného světla, na řidítkách to bude mnohem těžší, než by mě kdy vůbec napadlo. Ve chvíli, kdy jsem vjel do lesa na mizernou panelku a zjistil, že nic nevidím, tak mě začal svírat mrazivý strach. Vzpomněl jsem si na to, jak jsem se před pár dny za břicho popadal při čtení o Etině zombie cyklo jízdě skrz mlhu, s jejíž krájením by měl problémy i sám Rákosníček. Já si sice nepouštěl horory, mlhu jsem měl naštěstí jen ve vlastní hlavě, ale těch zombie je v právě čtených knihách více než dost a pocit to nebyl úplně skvostný... Cestu lesem jsem nakonec přežil i bez nutnosti výměny spodního prádla, ale v té mizerné tmě jsem netrefil správně odbočku a první malbu zkazil... No nic, jedeme dál... Zbytek lesa mi také nedělal příliš dobře, smrad pečeného masa, raději si nebudu domýšlet, co tak hnusně páchlo, mě hnal spolehlivě na Olšanský hřbitov :-) Ano, lepší místo, kde začít další malbu jsem si vymyslet nemohl :-) Cesta sama o sobě byla také zajímavá, po smradu spáleného masa mé citlivé čichové buňky zmíraly v rejdišti výfukových zplodin, pachu cigaret a trávy. Nedaleko hřbitova jsem potkal veselého řidiče - opilého vraha, nebo je to naopak? Co já vím, třeba nebyl vůbec veselý, tak jako tak nechápu, proč jezdí po Praze s tmavomodrou dodávkou bez zapnutých světel, ještě že mé zbystřelé smysly ho zachytily dříve než by mě on zachytil svojí dodávkou :-) Za pár minut jsem se dostal na Olšany, kde mě čekalo další zklamání, hřbitov je zavřený od 18h a ani kolo bych tam vést nemohl, kde to žiji, že nemohu ani na hřbitov? Skoro jsem měl chuť otočit kolo a vydat se na cestu zpět, ale nakonec jsem si to rozmyslel a zkusil namalovat aspoň část zamýšlené malby. Motání se po křižovatkách noční Prahy mezi tramvaji a auty byla celkem zábava, jízda setmělými uličkami naplněnými smradem trávy, strašidelné parky s divnými lidmi.... A vše zase pokazila Motorola, začínám ji seriózně nesnášet :-( Její GPSka se nějak nemá ráda s úzkými uličkami a vysokými domy... Poučení pro příště, GPS painting raději jen ve vilové zástavbě... 22:15 - nastal čas na návrat, nebýt křeče v lýtku, která mě málem sesadila z kola a strachu z aut způsobené docházejícími baterkami v předním světle (stal jsem se tak trochu neviditelný, proč se jen reflexní nesmysly, které jsem vždy vozil válejí na dně skříně 160km daleko?) jsem snad nic zvláštního již nepotkal... Taktně pomlčím o tom, že se mi vypnula Motorola a když jsem chtěl fotit, tak jsem zase dlouze mrzl, než nastartovala, do Háje(í) s ní... :-) 35km noční švih jsem zakončil půlnočním praním prádla, 102 leh-sedy a 80 shyby.

Zase v jihonoci

10.10.2012 jsem toho v noci asi neměl dost, tedy měl, ale dostat se zpátky do formy něco stojí a něco bolí. Takže po krátkém běhu z předchozího dne, který vlastně skončil tohoto dne, po raním běhu do práce a běhu Kunratickým lesem mě čekal večerní běh. Okolo 23h jsem vyrazil do tmy jižáku a dal si 8km. Po doběhu jsem přiložil 101 leh-sedů a jako zákusek přidal 60 shybů, ale to se již den překulil do dalšího dne a já se zoufale (to pro, že toho je na světě tak moc a času tak málo) chopil knihy a svíral ji tak dlouze, dokud nepodlehla... :-) BTW kdyby náhodou někdo nerozpoznal noční snímek OC Chodov, tak je to není OC Chodov, ale The Park, za všechny mylné závěry děkujte imaginární závěrce Motoroly Defy+ :-)

Ranní workout

10.10.2012 7:15 mě otravný budík vytrhl ze snění a donutil mě postarat se o snídani, jo to mi vždycky šlo, pak následoval kilometrový běh do práce. Zde jsem měl v 8:00 sraz s kolegou, se kterým jsem se v Hooters dohodli na ranním běhu. Jak bylo domluveno, tak se také stalo. Po osmé jsem vyrazili do Kunratického lesa, jééé Praha má něco, co připomíná skutečný les a dokonce v něm rostou houby, tak to jsem vážně nečekal. No dobře čekal jsem to, dokonce jsem o tom věděl díky lovkyni... Ale stejně mi to bylo příjemné, vidět to na vlastní oči :-) Již na začátku lesa jsem pochopil, že se o něj budeme dělit s podobnými nadšenci-běžci a s důchodci, kteří venčí... medvědy? ne bohužel ne, šlo pouze o obrovského černého huňatého psa, který medvěda vzdáleně připomínal. A tak jsme 5km dlouhý okruh dali v pohodovém tempu (s medvědem za zády by to šlo poněkud rychleji), které jsem prokládal pokusy o pořízení momentek, o jejich neúspěšnosti se konec konců můžete přesvědčit sami. Ah, kde iPhone můj? :-) Nedaleko před koncem cesty z lesa (prosím neplést si s "Cestou z města") jsem potkali dvě paní venčící psy. Jedné z nich roztomilý psík zrovna odevzdával aportovaný klacek a jak se neskutečně moc těšil na další aport, tak se radostí roztočil dokolečka, jako by si honil ocas a přitom stále driftoval přímo pod mé nohy. V okamžiku, kdy uviděl, že panička hodila klacek, vyrazil, ale nejspíše se mu zamotala hlava a nebo se jen nepodíval před sebe, tak či onak mi šlápl na nohu a rozplácl se zlehka o moji holeň. V tuto chvíli mi nezbylo než děkovat za štěstí, že jsem se nepotkal s tím velkým černým huňatým psem... Jako bonus nás na konci cesty čekaly dva památné stromy (dub letní a dub letní :-) ). Celkem 6km běhu není opět žádná sláva, ale nějak se začít musí. 

Noční workout

9.10.2012 jsem po nepříliš povznášejícím se zážitku v Hooters dorazil na byt po 23h. Vzhledem k tomu, že jsem byl s kolegou z práce domluvený na ranní běh, tak se mi už moc posilovat nechtělo, ale naštěstí zvítězila vnitřní síla a tak jsem 15min před půlnocí vyběhl na noční procházku po jižáku. Necelé 3km stačili k tomu abych se 10min po půlnoci necítil v nejlepší formě :-) Ale co, když už jsem v tom, tak jsem si dal na hrazdě svých 75 shybů a šel jsem vařit a válčit s Androidem :-) BTW kdyby náhodou někdo nerozpoznal noční snímek OC Chodov, tak je to OC Chodov :-)

Kolo v mlze, kolo v Praze

První říjnový víkend mi brácha udělal velikou radost, autem mi převezl horské kolo do Prahy. V neděli jsem po příjezdu na Hlavní nádraží okamžitě zamířil pro svého mazlíčka (no dobře trochu jsem si zapřeháněl, jednoduše jsem se vydal pro tu hromadu duralového šrotu, avšak uznejte, nezní to zdaleka tak poeticky :-) ). Původní myšlenku vydat se bez mapy noční neznámou Prahou až na byt jsem poměrně brzy zavrhl. Optimální trasa (vedoucí po jižní spojce) měřila necelých 20km, navíc jsem kromě přeplněného batohu s neskládacím deštníkem, který čněl jako anténa přenosového vozu České televize, vezl na řidítkách zavěšené a luxusně cinkající přední trekové kolo. Již po cestě přes neosvětlený park jsem si navíc uvědomil, že mé kolo není vybaveno světlem kvalit takových, abych sám po tmě něco viděl, že pouze zajišťuje moji viditelnost pro ostatní účastníky silničního provozu, tedy v případě, že to nepřehnali s alkoholem či omamnými látkami :-) Jednoduše jsem vyměkl a svoji první jízdu Prahou odložil na neurčito, vletěl jsem s kolem do metra, kde jsem měl co dělat již na příkrých jezdících schodech, abych se nestal uklizečem (jako Jean Reno v Leonovi :-) ). Naštěstí to ostatní přežili jak na schodech tak i v metru. Poslední 1,5km dlouhý úsek jsem se doplazil spokojeně na byt, abych zjistil, že se mi kolo do bytu pořádně nevejde, ale to je již jiná story :-)

První pražská nefalšovaná....

8.10.2012 jsem se konečně dostal k první pražské nefalšované vyjížďce na kole. Zvolený čas nebyl špatný, o půl desáté je přeci jenom provoz mírnější a při návratu o půl dvanácté to bylo ještě o pověstný chlup lepší. Je pravdou, že 2h vyjížďka byla spíše nekonečným bojem s plánem Prahy, nutno podotknout, že nepříliš dobrým plánem... Tak či tak se mi podařilo dostat se z jižáku k divadlu i zpět aniž by mě na místních fofrdráhách cokoliv žvejknulo, což považuji za malou výhru. Nicméně se ukazuje to, co je veřejným tajemstvím, že naše hlavní město není příliš "cyklofriendly". K tomu přidejme ještě luxusní podzimní počasí s teplotami okolo 7°C, poměrně značný zápach výfukových splodin a na pravé straně rovnice vám z toho nemůže vyjít nic příliš hezkého, zvláště když k tomu na téže straně musíte přičíst totálně zmrzlé nohy, které mě studí snad ještě teď. Celková ujetá vzdálenost pouhých 35km není také žádná sláva, ale co naplat. Pořád je to o něco menší tragédie než momentky pořízené mým skvělým novým mobilem (tomu se na kobylku také brzy dostanu). Ještě že jsem se o půlnoci donutil dát si 60 shybů a aspoň 30 lehsedů :-)

Prokletí jménem Apple Wireless Keyboard

Že mi některý z produktů firmy Apple udělá tak velkou radost, to jsem vážně netušil. Tady je seznam toho, co se mi na klávesnici Apple Wireless Keyboard nelíbí:

• špatná ergonomie podpořená chiclet techonologií
• různé jazykové mutace mají různý layout, vše se bude týkat CZ varianty
• úzký Enter, který se ještě zúžuje pod šířku běžné klávesy
• vlevo od Enteru jsou po první písmenkovou klávesu jsou 3 a ne 2 klávesy
• fn klávesa je úplně vlevo (v případě, že používáte všude okolo ThinkPad pak OK, jinak FAIL)
• mizerné kurzorové klávesy na výšku jedné řady, které jsou navíc nakřivo
• funkční klávesy jsou širší než běžné, navíc neodsazené ani vertikálně ani po blocích horizontálně
• chybí samostatné klávesy INSERT, DELETE, HOME, END, PAGE UP, PAGE DOWN
• spodek klávesnice je plastový, z výroby poškrábaný
• hliníkové tělo klávesnice od modré barvy, z výroby
• ostré hrany klávesnice (vadí jen při přenášení nebo používání na nepevné podložce)
• problematické spárování s Mac Mini

Chytrá marmeláda - kořenka a dál?

Kdysi dávno jsem si řekl, že by nebylo špatné pořídit sadu kořenek, ale vzhledem k tomu jak se mi nelíbily nebo jak byly drahé (to v případě, že se mi líbily) jsem se rozhodl pro selfmademakerovské řešení. Aneb vybral jsem si dostatečně líbivé a praktické skleničky, které navíc disponovaly předností v podobě nízké ceny a ty jsem postupně začal kupovat. Tyto skleničky obsahovaly bonus v podobě náplně, která byla obvykle jedlá. Ale nedávno jsem sáhl po chytré meruňkové marmeládě a to jsem neměl dělat. Je pravdou, že většina chytrých marmelád, které kupuji je založena na cukru a jablkách s tím, že jejich inzerovaná příchuť je dotvářena pouze malým kouskem avizovaného ovoce ve spojení s umělými dochucovadly, takže všechny chutnají tak nějak podobně sterilně, nicméně jedle. Mě však potkalo štěstí (z pohledu chytré marmelády a peněženky neštěstí) v podobě luxusní domácí meruňkové marmelády. Ač zvyklý na báječné marmelády od rodičů, tak tato darovaná meruňková marmeláda překonávala všechny, které jsem kdy jedl... V přímém porovnání s touto dokonalou marmeládou se ukázala ta chytrá jako nejedlá umělá kaše či snad přímo jed. Co teď? Začnu vyhazovat obsah kořenek? :-)

Rádoby zapomenutý, ve skutečnosti ztracený nožík

Na houby či na kolo? To je to oč tu běží. Většinou to bývá naopak, jedu na kolo a skončím na houbách. V sobotu jsem to udělal přesně naopak, cílem se stal kdysi dávno v pralese zapomenutý nožík, který byl klíčem k houbaření, ale na padlém kmeni zapomenutý nožík nebyl, buď ho někdo odklidil, protože škaredý plastový nůž nemá v pralese co dělat, nebo ho spolkl prales, nebo jsem ho ztratil úplně někde jinde :-) Nicméně byl dobrou motivací pro cyklistický výlet, 32km se do sbírky hodí...